Písně kosmické ā la Jarre

Komerční lety do vesmíru sice nejsou již naivním fantazírováním pár nadšených idealistů, ale faktem zůstává, že si stále takové dobrodružství může dovolit jen hrstka nejbohatších. Pražané, kteří sehnali vstupenky na včerejší vystoupení francouzského hudebníka Jeana Michela Jarreho si ale mohli navzdory této skutečnosti gratulovat – nahlédli totiž do kosmu! Organizátorem letu nebyl samozřejmě nikdo jiný než mistr elektroniky J. M. Jarre.

Aby nedošlo hned v úvodu k nedorozumění, je třeba uvést předchozí větu na pravou míru: Jarre nezačal fušovat do vesmírných projektů, ani nevlastní soukromou kosmickou loď, kterou nabízí k využití širokým masám. Jen zkrátka hraje i po těch letech svoji hudbu pořád stejně dobře. A jejím kvalitativním standardem je transcendentní schopnost přenášet posluchače do vyšších sfér. Což se opět potvrdilo při jeho včerejším pražském koncertu, který se konal v rámci evropské Oxygen Tour. Koncertní šňůra se jmenuje podle Jarreho debutového a veleúspěšného alba, které v O2 Aréně také kompletně oživil. Stalo se tak za doprovodu dalších tří muzikantů a s použitím padesáti stařičkých syntezátorů, o kterých se Jarre vyjádřil, že představují vlastně již hudební starožitnosti.

Syntezátorová kóje pro magické lety
Patrně si s nimi perfektně rozumí, protože na nich předvedl úžasné věci. Syntezátory, které Francouz obsluhoval, vytvářely dohromady jakousi kóji, ve které se hudebník neustále pohyboval a rychle přestupoval z jednoho nástroje na druhý. Přestože se Jarre všeobecně považuje za jednoho z průkopníků elektronického žánru, on a jeho skupina byli zcela živým, aktivním tělesem. K vyniknutí jejich schopností přispěl také na Jarreho poměry skromný vizuální doprovod („pouze“ podsvícení syntezátorů a videoprojekce na plátně za muzikanty), takže divák mohl s gustem na jedné z obrazovek sledovat Jarreho v akci, aniž by jeho koncentraci narušovala obvyklá přítomnost laserů a ohňostroje.

Jeden z "intimních" koncertů Oxygen Tour

Avšak Jarre neovládá jen syntezátory: v průběhu skladeb z Oxygen si přes rameno přehodil klávesy a bizarní nástroj jménem thereminvox. Ten vyluzuje zvuk, jenž by se snad dal charakterizovat jako „sirénní“. Přitom se ho hráč při hraní fyzicky nedotýká. Pohled na Jarreho v té chvíli, jak tam hrál na thereminvox, musel asociovat magii snad každému v hledišti. Ale ve výsledku ani nebyla vizuální stránka koncertu tolik důležitá. Podstatný byl zvuk, který byl opravdu výborný. Písně, které na sebe plynule navazovaly a tvořily tak jednolité pásmo, ve vás způsobily podivné pohnutí, zněly jako import z jiného světa. Atmosféra v Aréně byla jedinečná.

Před začátkem koncertu se skladatel nechal slyšet, že si přeje zasadit následující koncert do intimnějšího prostředí. Použít přídavné jméno „intimní“ ve spojení s největší hokejovou arénou v Evropě sice může vyvolat pobavení, avšak uvědomme si, že Jarre v minulosti pořádal vskutku megalomanská vystoupení pro milionové davy.

J. M. Jarre mohl být spokojen, pro něj to muselo být vystoupení takřka klubové. A publikum s tímto provedením také souhlasilo, alespoň soudě podle jeho nekončícího aplausu.

Jean Michel Jarre
13. listopadu. 2008, O2 Aréna, 20:00