Nej na Open Air Festivalu? Tata Bojs, Leftfield a efekty The Chemical Brothers
Dvacet čtyři tisíc. Tolik lidí dorazilo podle pořadatelů Open Air Festivalu na druhý ročník akce, která skončila v neděli nad ránem. Co se nám na druhém ročníku srpnové přehlídky, na níž papírově mezi hlavní hvězdy patřily kapely The Chemical Brothers a Interpol, líbilo nejvíc? Nabízíme naši "Top 10".
10. Hodně muziky za málo peněz
Kdyby vloni The Chemical Brothers bývali přijeli do Prahy, stál by vás jejich samostatný koncert víc než lístek na celý Open Air Festival (cena vstupenky na festival stoupala po měsících, na místě pak vyšla na 1300 Kč). 
Vidět hned několik světových kapel za cenu v řádu stovek je opravdu luxus. Právě cenová politika se vedle line-upu a dobré lokality největší měrou postarala o nadprůměrnou návštěvu. Který český festival se mohl hned ve svém druhém ročníku pochlubit návštěvou na hraně dvaceti pěti tisíc lidí?
9. Good Charlotte
Možná to jsou obyčejní čajíčci schovaní za zvuk elektrické kytary, možná hrají pro holky, možná jsou předvídatelní a prvoplánově jednodušší. Na druhou stranu na pódiu nedělají, že je to jinak.
Good Charlotte na Open Air Festivalu
Pamětníci Good Charlotte ocenili starší nabitější kousky, slečny před pódiem, z nichž mnoho po celou dobou koncertu nepustilo foťák z ruky, zas budou mít o pár desítek MB klepajících se videí plnější hard disk. Celkově toho sice Good Charlotte hudebně příliš nepředvedli, energie ale vyprodukovali dostatek a po mdlých (slušně řečeno) Interpol se prostor u hlavní stage alespoň trochu rozpohyboval. A Dammit, stará pecka Blink-182, vůbec nebyla špatná.
Co se nám nelíbilo?
Chladní Interpol
Měli být vlajkovou lodí kytarové soboty, jenže už na začátku jejich setu to zavánělo průšvihem. Zdá se totiž, že na OAF se jezdí v první řadě za elektronikou a kytary tu nikoho nezajímají. Vždyť tam, kde se o den dříve nedalo projít, zely obrovské prázdné fleky. Atmosféra pod psa. A co hůř, vše, co k Interpol přicházelo, to se také vracelo. Newyorčané hráli jako stroje, bez emocí, nasazení, jakékoliv komunikace s publikem. A závěrečná hláška zpěváka Paula Bankse: „Thank you guys, you were amazing“ byla jednak zcela lživá, navíc nadšením připomínala spíš objednávku guláše se šesti než poděkování.
Hygiena
Víte, kolik stojí pronájem cisterny s vodou, případně koryta na hygienu? Já také ne. Odhaduji ale, že rozhodně ne tolik, aby to festivalový rozpočet zruinovalo. Co tedy příště v areálu zabezpečit více míst s tekoucí vodou než jedno jediné (druhé u stanového městečka nepočítám)? Bylo by docela fajn vylézt z toi-toiky a mít si kde umýt ruce…
Nedokončený koncert Skyline
Ano, bezpečnost na prvním místě. Vždyť hned o den později, kdy pořadatelé na OAF z bezpečnostních důvodů (kvůli silnému větru) nechali během setu Skyline vyklidit celý prostor před hlavním pódiem, spadla v Americe konstrukce do publika a čtyři lidi zabila. Jenže veškeré bezpečnostní procedury a zabezpečování stage měly být na programu před festivalem a ne v jeho průběhu. Tím spíš, že silný vítr není v prostoru, jakým je otevřené letiště uprostřed polí, zdaleka nic nečekaného ani překvapivého.
Drahé občerstvení
Všechno souvisí se vším a levnou vstupenku na festival tak kompenzovala cena místních pokrmů. Přestože obvykle patřím k obhájcům vyšších cen festivalového jídla i pití, vsadil bych boty, že větší průvan v peněžence na žádném jiném festivalu letos nenastal.
8. Neruda
Už čtvrtek, tedy jakýsi nultý den festivalu, nabídnul – stejně jako vloni zcela zdarma – několik zajímavých jmen v programu. Hned na úvod Please The Trees nebo Houpací koně, k večeru třeba nekomplikovanou Komplikovanou ska stálic Polemic. Nejvíce ovšem zazářil projekt Romana Holého a Matěje Rupperta Neruda. Hra funkerů na rockery sice nelahodí každému, což dokázal postupně se vyprazdňující stan, avšak jejich nadhled s nečekanými hudebními přesahy a styl zábavy dokázal perfektně naladit na rozjíždějící se „večírek na uvítanou“.
7. Měsíčku na nebi hlubokém
Obavy fanoušků Nightwork se naštěstí nenaplnily a partička, o které každý druhý člověk „vlastně neví, co si má myslet“, se na pódiu objevila v plné síle. Vojtěch Dyk se po prodělaném kolapsu lehce šetřil, ale na celkové show to nebylo nijak výrazně znát. Ne Globální oteplování, ne Tepláky, ale známá árie Měsíčku na nebi hlubokém z více jak sto let staré operyRusalka, to byl teprve ten správný úlet.
6. Na stojáka
Zatímco autorská čtení se svoji povahou na podobné akce příliš nehodí, s oddychovkami typu Na stojáka je to právě naopak. Veselá hodinka ve společnosti Karla Hynka, Daniela Čecha a Lenky Vychodilové dokázala po předchozím tanečním večeru a noci dokonale dobít baterky a ze zaplněného stanu několikrát zazněl hurónský smích a velký potlesk. Vždyť na závěr dorazil i Jarda Jágr…
5. Čistota a ekologie
Open Air Festival si na čistotu a ekologii nehraje, on čistý a ekologický opravdu je. Vedle neúnavných kelímko-sběračů, kteří z festivalů jako jediní odjíždějí bohatší, se o čistotu na týnskopanenském letišti staraly kontejnery na tříděný odpad. Ty byly k potkání doslova na každém rohu, aby i ten největší lenoch mohl zvednout pozadí a umaštěný tácek od klobásy odhodit tam, kam patří. Tedy ne na zem, jak je to bohužel stále běžné.
4. Tata Bojs
Tata Bojs si sice nepřipravili podobnou kulišárnu jako loni, kdy oblékli Skovku do slušivého Born Slippy kabátku, a také svůj smysl pro image nechali tentokrát doma na Hanspaulce, přesto jejich set patřil k těm vůbec nejpovedenějším.
Vedle známých pecek Šťastnější, Vesmírná nebo Pěšáci nechyběly skladby z poslední desky Ležatá osmička Opakování nebo Usínací, tradičně dobrá nálada, drobné světelné projekce, Mardošovy přitrouble roztomilé průpovídky a po koncertě také něco na způsob meet & greet. Pokud jste si toho ještě nevšimnuli, z Tata Bojs vyrostla za posledních deset let opravdu velká kapela!
3. Doprovodný program
Na Open Air Festivalu by se s trochou nadsázky zabavil i hluchý. Máte rádi adrenalin? Proleťte se vrtulníkem, svezte na čtyřkolce nebo si zaskákejte na obří bungee trampolíně. Trocha sportu? Zahrajte si s vaší bandou streetball, projeďte se na kole nebo vyzkoušejte lyžařský simulátor. Něco nevšedního? Pak oceníte netradiční skákací boty nebo stolní fotbal v životní velikosti, kde jste panáčkem přímo vy. Čerstvé informace? Támhle je připojení k síti, támhle dnešní noviny… Je pravda, že vás po čase neustálé zastavování hostesek a celková obchodní masáž může začít štvát, ale ono už to dnes asi jinak nejde.
2. Leftfield
Ne náhodou prohlásil Milan Cais o Leftfield, že jsou pro něj učebnicí elektronické hudby. Přestože na festival nepřijeli v roli největších hvězd a navíc se museli obejít bez nemocného klávesáka Neila Barnese, byli to právě oni, kdo po hudební stránce předvedli bez debat nejlepší set celého festivalu. Nepotřebovali k tomu velké pódium, projekce, ani světelnou show. Stačily elektronické mašinky, charismatičtí MCs a arzenál skvělého tanečního materiálu. I tu „Czechoslovakia“ by jim člověk odpustil.
Leftfield na Open Air Festivalu
http://www.youtube.com/watch?v=wrdrx8V6OAA
1. Vizuální show The Chemical Brothers
Vím, jak jsou The Chemical Brothers v elektronické hudbě důležití, že mají slušnou řádku úspěšných tanečních singlů a že bych před nimi měl mít respekt. Jasně, hráli tak akorát nahlas, měli super zvuk, několik povedených přechodů, zahráli Hey Boy Hey Girl, jenže o hudbu během jejich devadesátiminutovky zas až tolik nešlo.
Chemici totiž přivezli tak vychytanou vizuální show, až z toho zrak přecházel. Stroboskopy nainstalované až na samém okraji kovové konstrukce opticky rozšířily pódium do ohromujících rozměrů, LED obrazovky s působivou projekcí (taky vám ten klaun naháněl strach?) zářily až někam daleko na pole a obří světelný tubus vytvářel jednu lepší světelnou kreaci za druhou. Člověk vlastně nemusel poslouchat, stačilo se jen dívat. A s otevřenou pusou odhadovat, kam až ti sloni, tygři a běžci doběhnou.
The Chemical Brothers na Open Air Festivalu
Open Air Festival
Panenský Týnec, letiště, 11. – 13. 8. 2011
The Chemial Brothers, Leftfield, Interpol, Good Charlotte, Tata Bojs, J.A.R., Priessnitz, Chinaski a další
