Mew nejsou Coldplay. Místo stadionů plní fanouškovská přání
Dánsko není na rozdíl od Neměcka nebo Švédska v hudebním světě výrazněji známé. Posledních několik let ale tamním interpretům přeje. Jednou z prvních kapel, které se prosadily, byli Mew. Existují už dvě desetiletí a zhruba deset let se těší oblíbenosti po celém světě. I proto byla jejich nová deska velmi očekávaná. A fanoušci musí být spokojení.
O nové, v pořadí šesté desce kapey Mew se mluvilo minimálně tři roky, první ukázky živě kapela odehrála už v roce 2012. Některé ze skladeb se nakonec na album +- neprobojovaly (Boy), některé doznaly značných úprav (My Friends) a některým se změnil v podstatě pouze název (Klassen přejmenovaná na Satellites). Fanoušci, kteří během posledních tří let slyšeli Mew naživo, tak tušili, že k razantní změně zvuku nedojde. Výsledek ukázal snad jen mírný posun ve vstřícnosti k novým posluchačům. Ovšem bez podbízivosti á la Coldplay a bez zuřivého sledování trendů. Mew zkrátka zůstávají svoji.
Když natočili první album A Triumph For Man, byl na něm cítit vliv post-rocku; nejvýrazněji je slyšet na klidné She Came Home For Christmas, která se v upravené verzi objevila i na pozdějším albu Frengers. Na něm se naplno projevil potenciál kapely propojit několik melodií, zesynchronizovat sekanou math-rockovou rytmiku s baladickým elektronickým podkresem a jedinečným vysokým zpěvem Jonase Bjerrea. S experimentováním nepřestali Mew ani na následujících nahrávkách, jejímž vrcholem byla deska No More Stories…, na které už se nepodílel baskytarista Johan Wohlert. Zároveň se plně ukazálo, jak sofistikovaně může skupina znít, i když o žádnou vědu nejde.
A na pilu netlačí Mew ani u +-, už první singl Satellites ukázal přívětivost, s níž se kapela chtěla odvděčit fanouškům. Nejde přtom o žádný kompromis, na ploše šesti minut se Mew uvádějí do své typické polohy, kterou dokáží rozšířit v předposlední bezmála jedenáctiminutové skladbě Rows. Ve výsledku je ale deska velmi přímá a z celé diskografie se asi nejvíce blíží označení pop.
Zatímco s rostoucí popularitou a pokročilejším věkem se většina interpretů vzdaluje mladistvé drzosti a touze po originalitě za každou cenu, z Mew se Coldplay nestávají. I oni jsou v současnosti blíže širokému posluchačstvu, do rádií s programem selektovaným počítačem ani do hlavních časů velkých festivalů je to však neposouvá. Snaží si uchovat vlastní zvuk a čím víc na něm pracují, tím líp to zní, jak ukazuje píseň Making Friends, která se od původních verzí v aranžích díky testování na 
koncertech dost změnila.
Mew jsou krásným příkladem, jak nabídnout posluchačům vhled do takzvané alternativní hudby a přitom pracovat s prvky populárních žánrů. Na jejich novém albu se ale žádné velké překvapení nekoná a fanoušci tak budou asi nejvíc uspokojení faktem, že dostali další kompilaci skladeb, na které se tak dlouho těšili.
Mew – +-
Vydavetelství: PIAS
Celkový čas: 58:18
Seznam skladeb: Satellites, Witness, The Night Believer, Making Friends, Clinging to a Bad Dream, My Complications, Water Slides, Interview the Girls, Rows, Cross the River on Your Own