Kolibříků jak na magistrátu aneb Písně pro mazánka

Unikají nám odposlechy. Nechceme nikoho soudit, natož obviňovat poctivé podnikatele z nekalých praktik. Nechceme ani kopat do politických mrtvol. Skutečně ale oceňujeme jazykovou invenci, se kterou si pánové z Mariánského náměstí a Roman Janoušek vyjadřovali náklonnost. V dnešním Šrumci jim chceme vzdát hold. Pozor, čekají nás ty nejlepší písničky o kolibřících.

Kolibřík je zvláštní tvor. Křídly mává tak rychle, že je schopen stát ve vzduchu na místě. Na druhé straně ale taky nikdo nevidí, jestli mu pod křídly něco neuvízlo. Proto nám dnes hlavou sviští tolik kolibříků. A jak zpívá zlínská skupina Babička – jednou dvakrát stačí, potřetí se chce člověk prát.

Je pravda, že kolibříci, které aktuálně potkáváme v novinách, tak hezcí nejsou. Ti naši, kteří měli hnízdo proti Klementinu, jsou mnohem výstižněji popsáni v písni Tří sester Topič: jak malí kolibříci/na kůži hrochů/byli naši symbionti/usmějme se trochu.

http://www.youtube.com/watch?v=aF4EEn1066c

Ten, kterému se říkalo kolibřík, se dnes nejčastěji nachází ve sněmovně. Anebo se schovává na konferenci v Gruzii. Pavel Bém. My však věříme, že pokud máte pár nádherných nápadů na nějaký ten hezký projekt, roj kolibříků vyletí.

Kolibřík je u nás exotický ptáček. Když se s ním setkáte poprvé, jako kdybyste přišli o panenství. Podobně jako Katy Perry v Hummingbird Heartbeat. Soudě podle textu písně, většině lidí po prvním kontaktu začne bít srdce po kolibřičím způsobu. Důvod? Šťáva, kterou kolibříci sají, je přeci tak sladká.

Že se vám z kolibříků začíná pěnit krev? Tak si dejte kolibřičí song od britského písničkáře Toma McRea. Jak příznačné: Now we’re going down.

P.S. Původně jsme nevěřili, že může existovat tolik songů o kolibřících. Je to tak, umělci zase překonali naše představy. Víte proč? Protože kultura je… aaa-mmm.