Kittchen – Kontakt: Třetí nášup melancholického šílence je tu. RECENZE

S třetím albem to Kittchen nemá lehké. První album bylo na českou scénu hodně netypické a revoluční, takže mu posluchači v závalu nadšení odpustili i některé hluché momenty. Druhé album Rádio pak bylo vypiplaným majstrštykem, se kterým se Kittchen vydal na majestátnou tour po všech festivalech, klubech i hudebních cenách. A teď si přijďte s třetím albem, když od vás každý čeká zázraky! Přečtěte si recenzi na toto album od Vojtěcha Landy.

Takže k věci: album je to skvělé, ale geniality Rádia nedosahuje. Nejprve ale pozitiva, začněme texty, které jsou znovu prvotřídní. Zamilovaný i přes finální pointu dostojí svému názvu, atmosféra nové lásky dlí tam pevně zachycena na drážkách desky (no, ehm…až na to, že recenzuju digitální download).

Sudety věrně vystihují nelichotivé místo a čas českých dějin. Jestliže nejvýstižnějším textem o Sudetech jsou pro mě Juráčkovy deníkové záznamy, tak Kittchen k nim právě stvořil bezchybný soundtrack. Textařsky perfektní jsou i Věrné dny, Atomová nevěsta a Sestra – tedy více jak polovina alba. Hudební lahůdkou jsou pak písně Prohořívám (výborný riff), Poslední a Jezero (skvělá práce s atmosférou a postupným budováním napětí u obou písní).

Kittchen pokračuje v tom, co započal dříve, nebojí se delších ruchových ploch a pauz. Neskládá chytlavé hity, ty si šetří pro svoji manželku (Ille). U předchozího alba Kittchen doporučoval zajít si někam do přírody a pustit si ho celé, nejlépe se zavřenýma očima. Za sebe můžu říct, že to stojí za to.

Hudebně se deska znovu pohybuje někde v oblasti písničkářského indie folk-rocku s jemnou příměsí elektroniky (sám autor se přiřadil k žánru industrial folk). První album spadalo jednoznačně do kategorie lo-fi, jelikož bylo nahrané na jednoduchý mikrák doma v – a to byste nikdy neuhádli – ano, v kuchyni. Což už však dávno neplatí a máme před sebou propracovanou studiovou nahrávku.

Tak, chvály bylo dosti, pojďme se vydat na druhou stranu barikády. Texty jsou zdařilé, ale postrádají výstižnost předchozích dvou alb. S dalšíma „kičinovcema“ jsme na sebe celý minulý rok pořvávali útržky jako „ Můj fotr si staví hradby z vypitýho chlastu“ , „Všechny ty německy dabovaný pornofilmy“, nebo „Tahle holka tě možná vyléčí, rozhodně ti ale žádný štěstí nepřinese!“ Takto úderné „hlášky“ na Kontaktu nenajdete, za to však zůstaly smutné texty a pochmurná atmosféra.

Jenže třetí depresivní nálož už může leckterého posluchače unavit. Na druhou stranu si Kittchena v jeho současné podobě nedokážu představit jako autora optimisticky laděných hitíků. A chtěli by to vůbec jeho posluchači?