Jak fanoušci Nerudovi z dlaně zobali

Jako by si muzikanti Monkey Business vybrali oddechový čas a rozutekli se na svá vlastní pískoviště. Tonya Graves před týdnem představila v Paláci Akropolis skladby z chystané sólovky, Roman Holý s parťákem Matějem Ruppertem včera na stejném místě křtili rockové dítko jménem Neruda. Tihle umaštění rockeři vystoupili naživo v Praze vůbec poprvé - a bylo to dobré.

Velké a nadšené akropolové návštěvě se vlastně není co divit; vždyť na co Roman Holý v minulosti sáhl, to proměnil (minimálně) v zajímavou muziku.

A fanoušci  mu z nastavené dlaně zobou i tuhle neučesanou nostalgii jménem Neruda. Holý si s Nerudou plní dávný sen o rockové undergroundové kapele, a že to fascinuje tolik lidí kolem? Body pro Holého a spol.

Jako puberťáci
Pánové z Nerudy vtrhli na pódium jako banda rozevlátých puberťáků v čele s poťouchlým zpěvákem Matějem Ruppertem.
Hned první skladbou Když zhaslo slunce s apokalyptickým textem Ivana Wernische naladili muzikanti pražský klub na vlnovou délku, která probíjela někde mezi nostalgií po starém českém bigbeatu, temnou neurvalostí a nadsázkou.

S tou si potykal hlavně Matěj Ruppert, který si punkrockové manýry vyloženě užíval. Pozadu ale nezůstal ani Holý, jenž kromě tradičních kláves vystřídal i baskytaru. Láskyplně rockově se s ní pohupoval, přesně jako kluk, který najde na půdě oblíbenou hračku z dětství.

Stále blaženější publikum si k sobě Neruda přivinul ještě těsněji skladbou Stella s hardrockovou kytarou a zpěvem jako od Viléma Čoka.
Pak se na pódiu  mihnul i Vladimír 518, který si zarapoval ve skladbě Zajatci testosteronu, ale vrchol přišel  – jak jinak – v hanbaté vypalovačce Duchovní. Někdo při ní studem zčervenal, dalším navodil stav euforické radosti, jako ladič nálady ale zafungovala skvěle.

Jako od Pink Floyd
Koncert se ale nenesl jen v duchu nekorektní nadsázky. To by na pódiu totiž nesměl smát jazzový kytarista Lukáš Martinek, jehož parádní sóla chvílemi chtě nechtě asociovala zvuk Pink Floyd.
Tenhle zvuk se ale včera večer dobře hodil, vždyť Neruda je hlavně něco jako rocková skříň, jejíž obsah Holý a spol. neustále přerovnávají.
Někdy vytáhnou starý punk jak od Visacího zámku, tu zase underground Plastiků anebo perverzi Pražského výběru. Diváci si tenhle mix užívají napříč generacemi – vedle podupávající a elegantně oblečené paní ve středním věku v Akropoli pogovali puberťáci.

Rockovému běsnění ale nejvíc propadl rozený soulman Matěj Ruppert. Při skladbě Rodinná pouta se vysvlékl do půli těla a nakonec hodil do publika rybičku. Fanoušci si ho ochotně ponosili na rukou; rockový experiment jménem Neruda včera zkrátka v Akropoli bavil všechny; jak muže na pódiu, tak muže a ženy pod ním.

Neruda – křest desky
Praha, 26. dubna 2011, Palác Akropolis