Hobit: Neočekávaná cesta – dlouhá pohádka bez prostředku a konce
Do tří dílů se režisér Peter Jackson rozhodl rodělit docela útlou knížku Hobit od J.R.R. Tolkiena. Předlohy se sice drží docela věrně, ale neví si tak úplně rady s proporcemi. Zkrátka, nic by se nestalo, kdyby byl první díl o hodinu kratší.
Rčení nevstoupíš dvakrát do stejné řeky zřejmě novozélandskému režisérovi Peteru Jacksonovi nic moc neříká. Nejenže do ní s Hobitem, odehrávajícím se ve stejném světě jako trilogie Pán prstenů, vstupuje podruhé, ale ještě minimálně dvakrát se v ní znovu smočí. Putování hobita Bilbo Pytlíka totiž trochu kontroverzně natáhne do tří celovečerních filmů, které s ročními rozestupy opanují kina až do roku 2014.
Hobit od J.R.R. Tolkiena je přitom rozsahem nevelká pohádka, kde autor teprve přinejlepším „kolíkoval“ základy mytologie pro svůj životní opus, trilogii Pána prstenů. Tam, kde kultovní trilogie hýří šlechtickými rody, národy a artefakty, Hobit nabízí epizodicky vrstvený příběh o jednom malém stvoření, jež na cestě za pokladem, hlídaným drakem Šmakem, nalezlo něco daleko cennějšího – odvahu a sebevědomí.
Můžete rozdělit poslední šesti set stránkovou knihu Harryho Pottera na dva filmy a vysloužit si za to remcání od naštvaných fanoušků, kteří v tom vidí jen „dojení krávy“. Vzít ale rozsahem sotva poloviční knihu a rozdělit ji ne do dvou, ale hned do tří filmů, to už je solidní mlékárenský melouch.
Nelze přitom říct, že by si Hobit příběh cucal úplně z prstu, obsahu knížky se naopak drží poměrně věrně. Je tu dlouhé úvodní hoštění trpaslíků v Bilbově chýši, setkání se zlobry u ohně a další známé epizody, ale zároveň jsou tu i scény, které působí vyloženě jako natahování stopáže. Rozhodně to není tak, že kdyby se jedna sekvence vynechala, celý příběh by se zhroutil. Naopak, při troše dobré vůle by se výsledné tři hodiny daly stlačit pod dvě, aniž by divák jakkoliv utrpěl.
Je to tedy především otázka proporcí, která Hobitovi komplikuje život. V prvním díle totiž o nic kromě uvedení postav do děje nejde. Tvůrci se sice snaží přijít s motivem, který by vláčný první díl zahustil – budují drama mezi Thorinem (trpasličí verzí Aragorna z Pána prstenů) a bezrukým vůdcem skřetů, který je skupině v patách – všechny tyto snahy ale ve výsledku působí uměle.
I v těch nejobtížnějších chvílích tak Hobita drží nad vodou britský herec Martin Freeman. Jeho Bilbo Pytlík je přesně takový, jaký má být: charismatický, sympatický, ví, kdy se má ušklíbnout, kdy vyvalit oči nebo ukázat cit. Pasáž s „hádankami ve tmě“, kde se navrací postava šišlajícího Gluma i mocný Prsten, patří mezi nejlepší momenty ve filmu už jen proto, že sledujeme herecký duel s příslibem toho, že konečně o něco půjde.
Hobit je zkrátka derivát Pána prstenů a je otázkou, jestli nám není dobře v jeho společnosti právě proto. Jako když se po letech setkáte se svou dávnou přítelkyní, s níž zavzpomínáte na staré dobré časy. Dávná přítelkyně je v tomto případě Středozem; vzletné průlety kamerou nad pochodující družinou, majestátní vznešenost Roklinky, útulnost Hobitína, Gandalf. Všechno už jste to minimálně jednou viděli, ale i tak se k nim ve vzpomínkách znovu rádi vracíte.
Třeba za dva roky, kdy bude trilogie kompletní a divák si bude moci vychutnat film hezky pohromadě, změníme názor. Ale to je ještě daleko.
Hobit: Neočekávaná cesta (Hobbit: An Unexpected Journey)
USA/Nový Zéland, 2012, 166 min.
Režie: Peter Jackson
Hrají: Martin Freeman, Stephen Hunter, Peter Hambleton, Eric Vespe, Ian McKellen, James Nesbitt, Jeffrey Thomas, John Callen, Graham McTavish, Mark Hadlow a další.
Premiéra v ČR: 13. prosince 2012
