HIM – Velký sál Lucerna Praha 12. 10. 2013
His Infernal Majesty (Jeho Pekelné Veličenstvo), neboli finská pětice HIM, průkopník a zároveň jediný zástupce hudební škatulky love metal. Směsice tvrdší hudby a romantických textů. Právě s tím jsme se mohli setkat 12. října 2013 ve Velkém sále Lucerny, kam se skupina HIM vrátila v rámci svého turné k albu Tears on Tape (2013) přesně po 5 letech a 7 měsících. Tehdy přijeli představit album Venus Doom (2007), během těch pěti let došlo k vydání alba Screamworks: Love in Theory and Practice (2010), ke kterému se turné po Evropě ani nejelo. Takže není divu, že když se HIM vrátili do Čech po takové době, podařilo se jim Lucernu naplnit.
Než se dostanu k samotnému koncertu, musím se vyjádřit k čekání před Lucernou. Že se skalní fanoušci srocují na místě s dostatečným předstihem a tvoří něco jako řadu, je fajn. Je to fajn do té doby, než začnou přicházet ti, jejichž předstih nebyl tak dostatečný, a „nenápadně“ se cpou mezi ty poctivě vyčkávající. A největší sranda přijde tehdy, kdy se tam začnou objevovat security a dav lidí se začne chovat jako… stádo dobytka. Nicméně nikdo nezemřel a mě už takové chování při čekání nepřekvapuje (i když bych ráda někdy zažila krapet kultivovanější chování). A z té lepší stránky: kam se podíváš, tam uvidíš heartagram. Kdo neměl někde heartagram, tedy znak kapely, jako by (s trochou nadsázky) nebyl. A to nemám na mysli pubertální stvoření, ale lidi, kteří byli pubertálními stvořeními pár let zpátky. Příchozím bylo zřídkakdy -náct, převažovali -cátníci.
Jako předskokan vystoupila americká instrumentální kapela Caspian. Už jen fakt, že jde o instrumentální kapelu mě odrazoval. Nejde o to, že by mi věci beze zpěvu vadily, ba naopak – občas to vyhledávám. Sama doma, v klidu. Ne na koncertě, kde se chci bavit. Nakonec to ale taková nuda nebyla. Hudebníci ukázali, že to s těmi kytarami umí.
Příchodu HIM předcházelo netrpělivé skandování, netrpělivost a očekávání. I obavy. Obavy z toho, jak se bude charismatický zpěvák Ville Valo chovat. Včera to byla moje „himácká“ premiéra, ale do té doby jsem viděla poměrně dost videí, četla spoustu rozhovorů, … a vím, že Valo je náladová osobnost, která mívala problémy s alkoholem. Na pódium přišel usměvavý člověk, kterého vystoupení určitě nenudilo. A pokud ho nudilo, nedal to najevo. Dvakrát odešel, ale nepůsobilo to jako odejití říkající „štve mě to tu“, nýbrž „dám prostor Lindemu na sólo“. Že nekomunikuje nějak extra s publikem, je pro něj typické. Kapela je bezvadně sehraná – jak by ne, když v této sestavě hrají téměř po celou svou existenci. Nemohu soudit, zda bylo ozvučení dobré, či špatné, ale já jsem se zvukem přibližně z páté řady od pódia problémy neměla.
Z nového alba zazněly pouze „klipovky“, tedy Tears on Tape, Into the Night a All Lips Go Blue, a intro. Z alba Screamswork…, které moc ovací nesklízelo, se při koncertě neobjevilo nic, což je možná trochu škoda. Nechyběly ty největší hity, včetně pro další vývoj kapely zásadní Join Me in Death a dalších 3 též ze zlomového alba Razorblade Romance (2000). Nebylo opomenuto ani další pro HIM klíčové album Love Metal (2003), ze kterého jsme se mohli těšit ze tří kousků, přičemž vyzdvihnu Funeral of Hearts. Fanoušci nezpívali jen tu, ale mně přijde, že tady bylo nejvíce vidět, jak si Mr. Valo přízeň užívá. Nechybělo Kiss of Dawn (Venus Doom 2007), ani Wings of a Butterfly (Dark Light 2005) – zkrátka byl setlist postaven hlavně na známých písních, které sklízely úspěchy.
Organizace? V Lucerně není klimatizace, což je minus nad minusy. Zákaz kouření naštěstí moc lidí neporušovalo, takže dýchatelno tam v rámci možností bylo. Pro případ omdlévajících fanynek, respektive díky ovzduší dehydrovaných lidí byli k dispozici pracovníci záchranné služby, kteří rozdávali kelímky s vodou, což oceňuji. Nic to nemění ale na faktu, že ač je Lucerna vzhledově pěkný prostor, jde o naprosto nevhodné místo pro konání takového koncertu.
Závěr? Dala bych si to zas 🙂
Fotky např. zde