Co se dělo na Pohodě? Obyčejně okouzlující Kate Tempest a vulgárně podbíziví The Antwoord. RECENZE

Prvnímu dni letošního vydání festivalu Pohoda vévodila skupina Manu Chao La Ventura. Druhý den už ale nabídl bohatý program, v němž neměla na konci své místo. Zejména večerní show Einstürzende Neubauten a následujících The Antwoord.

Ať už jsou názory fanoušků na letošní line-up Pohody jakékoliv, vybudované jméno festivalu láká návštěvníky stále i daleko za hranice Slovenské republiky a díky jedinečné atmosféře mu zanechávájí nadále věrnost. Dojem nezkazí ani výraznější aktivita hmyzu a myší osidlujících místní traviny, ani silnější chladný vítr, který čas od času zavane odér přilehlých hnojiv. Naopak se organizátoři snaží navýšit komfort nasazením většího množství záchodů, včetně porcelánových, nebo zařazením možnosti ubytování v chatkách.

Svůj smysl tu dávají i sponzoři dodávající do sprch sprchové gely a do umýváren zubní pasty. Celkově se mimohudební aktivity ve velkém letištním areálu rozprostřou a agresivně neútočí na návštěvníka hned od vstupu.

Novou nejoblíbenější kapelou na Slovensku musejí být toto léto jistě dívky ze skupiny Tricot. Po loňské premiéře, kdy vystoupily také na českém Rock For People, se vrátily do Trenčína a svým math-rockem dokázaly zabavit zaplněná hlediště hned dvakrát, kdy navíc zaplňovaly volný slot po zrušeném vystoupení Charlotte O.C. Největším tahákem prvního dne ale samozřejmě zůstal Manu Chao, jenž bavil svou kolovrátkovou hrou rovněž před rokem na hradeckém festivalu. Zatímco sluníčkovou atmosféru rušil ve čtvrtek snad jen noční chlad, druhý den přišla na řadu podivnost. Dekadentní, zvrhlá, čistě umělecká i typicky americká, kterou zastávali v posunutém čase Eagles Of Death Metal.

V rámci normálních intencí se ještě odpoledne držel Tom Vek, který nabídl příjemný hodinový set. Dostačující čas, aby stihl svým neměnným projevem v omezeném hlasovém rozsahu dokázat, jak výstižně doplňuje jednoduché eletronické linky s dominantními basy. U nás nikterak známé jméno bohužel nedokázalo nalákat příliš lidí, kteří raději preferovali teplý sluneční svit za doprovodu beatu následujících Midi Lidi.

Příjemným překvapením byla v podvečer Kate Tempest. Holka, kterou byste rozhodně na hvězdu velkých pódií netipovali. Jako kdyby právě vstala a vyrazila si koupit něco ke snídani. U Kate ovšem nejde o vzhled, ale o skutečný talent a každý přihlížející musel dát zapravdu, kolik ho v sobě má. Poeticky pojatý grime, kdy nechávala za sebe občas mluvit svou recitaci a jak Jan Hus kázala bez výpomoci doprovodné kapely. Skutečná show bez zbytečného pozlátka.

To FFS už naznačovali manýry velkých rockových koncertů, přesto za sebe stále nechali promlouvat zejména hudbu. V ní propojují své styly a umně je propojují v souznící celek, který prezentovali eponymním albem. Naživo vše skvěle fungovalo a jemná hra, kdy Sparks zastávají linku tradičních hodnot a Franz Ferdinand zase rockové obroditele nového milénia, bavila po celé vystoupení. Největší ohlas měla ale i tak tvorba skotské čtveřice, což dali diváci nejvíce najevo při skladbách Michael a Take Me Out.

Opravdové peklo před pódiem ovšem dokázali zažehnout až The Antwoord, kteří se během své nedlouhé existence stačili stát svým způsobem kultem. I proto nalákali před hlavní pódium tolik zvědavců. Naštěstí v jejich případě byli s tvorbou skupiny obeznámeni (možná nevědomky) více než například před dvěma lety s repertoárem Atoms For Peace. Die Antwoord přinesli na pódium přesně to, co by se od nich dalo očekávat, a v programu tak chybělo snad jen upozornění, že mládeži do osmnácti let není show přístupna. Lascisivní pohyby doplněné vulgárními vizuály a zvrácenou podobou tanečních beatů přesouvající publikum od zlatých časů raveu po současnou podobu dubstepu. Vedle Ninjy a Yolandi Visser pobíhaly na pódiu ještě dvě tanečnice a vše zezadu jistil DJ a dohromady předvedli přesně naplánované vystoupení s dobře odzpívanými party, kdy až rozum stojí nad podobou hlasu znějícího přesně jak z nahrávky. Hype okolo kapely se po zhlédnutí živé show zdá být oprávněný a na rozdíl od některých svých kolegů neztrácejí energii ani na pódiu.

Podobným případem jsou i Einstürzende Neubauten, vévodící druhé největší stagi. Ti ale na rozdíl od rozjuchané omladiny lákali usedlé publikum oceňující ticho střídající cinkání padajících hřebíků a tvrdou německou dikci. Na pódiu byla sbírka dělnického materiálu, že ho tolik neprodá ani menší železářství v Trenčíně. První návštěvou Slovenska dokázali okázale uhranout a asi žádná kapela nedokáže navodit podobnou atmosféru. Svou bizarnost dotvořil stan s roller discem, kde byl živě přesnášen koncert. Jenže na Pohodě to nikomu divné nepřijde.