Festival Aerodrome: Při Metallice pršelo, fanoušci ale vydrželi
Zatímco na červnový Aerodrome dorazilo zhruba pět tisíc diváků, Metallica a spol. přilákala na Výstaviště víc než pětinásobek. Slabou chvilku si bohužel vybralo letní počasí, takže koncert hlavních hvězd - Metalliky - sledovali fanoušci skrz provazce vody a řádně promočeni byli i samotní hudebníci.
Začátek červencového festivalu Aerodrome ale patřil „severnímu větru“. Norští Kvelertak jsou poměrně nové jméno na skandinávské scéně a českému publiku nabídli originální mix severského black metalu a melodického rocku s texty výhradně v rodném jazyce, které dodávaly syrovému vyznění kapely na autentičnosti a mrazivosti.
Červnový festival: Avenged Sevenfold odjížděli z Prahy dojatí, Limp Bizkit bývali lepší
Finové Children Of Bodom jsou už českému publiku dostatečně známí a své fanoušky nezklamali: jejich skandinávský metal s dominantními klávesami a chroptěním Alexe Laiho připomínal v nastupujícím dusnu skutečný ledový vichr. Kapela bohužel trochu doplatila na nevýrazný zvuk, ve kterém se ztrácela instrumentální virtuozita jednotlivých hudebníků.
Zvuková laťka šla naopak střelhbitě nahoru, jen co první tóny odpálili grungeoví pohrobci ze Seattlu Alice In Chains. Ti předestřeli hodinu těžkotonážních, temných riffů a jedovatých vícehlasů, které jsou jejich poznávacím znamením. Ať už sáhli ke klasickému repertoáru z devadesátých let, kdy ještě stál za mikrofonem zesnulý Layne Staley, nebo hráli skladby z posledních dvou alb se současným frontmanem Williamem DuVallem, bylo živé provedení naprosto bezchybné. Ze sehrané kapely čišela jistota, možná trochu rutina, a staré hity Would? a Dam That River jakoby schválně tlačila do ještě pomalejšího tempa, ale hutného a valivého jak buldozer. Současný zpěvák nemá tak výrazný hlas, jako jeho mrtvý předchůdce, ale se starým repertoárem se i tak vyrovnal na výbornou.
Metallica v dešti
Těsně před osmou hodinou se nejen vydatně rozpršelo, ale intro Ecstasy Of Gold neomylně dalo najevo, že hlavní hvězdy přicházejí. Pokud by dnes mělo jedno slovo symbolizovat vystoupení Metalliky, byla by to pravděpodobně zábava.
Metallica nechala tentokrát hlasovat fanoušky na internetu, jaké skladby chtějí zahrát, a hlasující nezklamali: vybrali si tytéž písně, které by kapela zřejmě zařadila do playlistu tak jako tak. Došlo tedy na dvě hodiny prověřených hitů, a to jak ze starších, thrashových alb, tak z „černého alba“, které počátkem devadesátých let zásadně otočilo kormidlem metalové a rockové muziky vůbec. Zato novější tvorba od roku 2000 jako by neexistovala – až na závěrečnou St.Anger, kterou si na poslední chvíli vymodlili hlasující fanoušci a po které následoval už jen letitý přídavek Seek&Destroy.
Metallica nejspíš nezahrála na Aerodrome festivalu své nejlepší vystoupení, už byla u nás v lepší formě. Možná se na tom podepsal ze začátku nevýrazný, ale postupně se zlepšující a gradující zvuk, možná byla kapela trochu zaskočena deštěm, před kterým je ani pódium nechránilo. „Je to jen voda,“ smál se ze začátku frontman James Hetfield, z jehož kytary ke konci vystoupení crčela tekutina proudem. Metallice však nelze upřít, že napsali výborné, nesmrtelné skladby, a že je jejich hraní stále ještě baví. Celá kapela hrála s úsměvem na tváři, a pro svou „Metallica family“, jak Hetfield několikrát označil české fanoušky, by se rozdala. Proto jim je třeba odpustit i několik menších lapsů, co se muzikantské stránky týče, a třeba také to, že Lars Ulrich rozhodně není zrovna nejlepším bubeníkem na světě.
Aerodrome
Metallica, Alice In Chains, Children of Bodom, Kvelertak
Praha, Výstaviště, 8. 7. 2014
