Fanynka na Elánu: Skvělý koncert, ale mohli hrát víc hitů
Včerejší koncert Elánu v pražské O2 aréně měl pro skalní fanynku Kateřinu pořadové číslo 4. Doma má všechny desky, jednu podepsanou přímo od Jožo Ráže, se kterým se také osobně setkala. Mix oblíbených písniček si pouští na kazetě (!) pokaždé, když jede autem, a když ležel Ráž v roce 1999 po nehodě v kritickém stavu v nemocnici, sledovala neustále zprávy. "Rádia navíc v té době hrála dokola Vodu, čo ma drží nad vodou, takže jsem na něj nemohla nemyslet," říká. I proto jsme tentokrát nechali recenzi recenzí a vyslali na koncert právě Kateřinu. Jak se líbil středeční Elán největší fanynce?
Že Eláni nemají manýry zahraničních kapel, jsem zjistila při posledním vystoupení v Praze v roce 2008. Ze zkušenosti, že žádný koncert nikdy nezačne včas, jsem ještě v osm hodin (kdy měl koncert podle plánu startovat) seděla na kafi kousek od Výstaviště, a netušila, že kapela už začala hrát. Tehdy mi naštěstí kamarádka zavolala, takže jsem do sebe hodila ještě horké kafe a mazala. Naštěstí mi utekly jen dvě písničky.
Poučena z posledního koncertu jsem ve středu do O2 areny dorazila raději o hodinu dřív. Přesto se už před vchodem tvořila fronta skalních fandů.
Zpíváte? Jasně!
Přesně v osm hala potemněla a za tónů písničky Vyplazený jazyk přišli Eláni na pódium, na světelných obrazovkách za nimi videoprojekce ze starých klipů a záběry z koncertů. Teprve po další písničce Od Tatier k Dunaju následoval 
pozdrav Joža Ráže Praze. Na otázku „Umíte zpívat?“ jsme všichni sborově zařvali anooo a při následující Vymyslené jsme se to snažili Elánům dokázat. Napřed tedy trochu rozpačitě, ale už u dalších skladeb Ulica a Zloděj slnečníc jsme Elány, myslím, přesvědčili.
Staré pecky prokládala kapela písničkami z nového CD Anjelská daň, bylo ale bohužel vidět, nebo spíš slyšet, že je nikdo moc nezná. Nové CD se totiž začalo prodávat až na koncertě, takže nebylo, kde si nové skladby naposlouchat.
Při písničce Cigary idú do neba si Jožo sedl do křesla, které připomínalo trůn, a zapálil si doutník. Za ním na obrazovkách se střídaly záběry z Havany. Po dalších dvou nových skladbách předvedl Henry Tóth úžasné sólo na španělku, pak se přidal klavírista Vašo Patejdl s mojí oblíbenou písničkou Ja viem. Moc často ji kapela nehraje, je pro mě tudíž vzácná. Až po chvíli jsme si my v prvních řadách všimli, že Vašo nestojí na pódiu, ale uprostřed haly na vyvýšeném pódiu.
Vašo Patejdl a Ja viem, Kateřiny oblíbená písnička
Přišli jsme na pecky
Po další z mých oblíbených Královně bielých tenisiek – holky, uznejte samy, ta slova nás přesně vystihují: Od rána stráži telefón/čo ak by práve on/beznáděj s nádějou/celý deň niejdě von. Která z nás tohle někdy nezažila? – následovaly další nové písničky, což nebyla úplně šťastná volba; přeci jen jsme všichni přišli na klasické pecky, na oblíbené hitovky, které jsme si chtěli s živým Elánem zazpívat. Kluci si toho ale naštěstí docela brzy všimli, takže jsme si mohli sborově dát Tretie oko, Tuláci podchodech nebo moji milovanou Bosorku. Z plných plic jsem si zazpívala text, který zbožňuju: Stále sa mi miluje že sa s tebou snívam.
Bosorka naživo
Koncert samozřejmě uzavírala Voda, čo ma drží nad vodou, na kterou se těšil určitě každý. Nejvíc asi zamilované páry, kterých byla na koncertě převaha.
Pro mě byli včerejší dvouhodinoví Eláni dalším ze skvělých koncertů, jen bych některé z nových písniček vyměnila za hity Neviem byť sám, Kočka, Čakám ťa láska, Ver mi nebo Že mi je lúto. Ale nevadí, zase brzy pojedu autem!
Elán
20. října 2010, Praha, O2 aréna