Dokument o Amy Winehouse je smutný příběh největšího talentu

Až se vydáte v srpnu do kina na dokument o zpěvačce Amy Winehouse, nezapomeňte si vzít kapesník. Její příběh není na plátně nikterak zveličený, přesto dojímá. Je smutný a zpěvačku ukazuje jako zranitelnou holku, která zoufale potřebovala někoho, kdo by její talent schoval pod svoje křídla.

Na začátku dubna, tedy v době, kdy se poprvé promítal životopisný film o zpěvačce Amy Winehouse, byla média plná rozhořčených citací jejího otce Mitche. Nelíbilo se mu, že z dokumentu režiséra Asifa Kapadia vychází jako darebák. „Styďte se. Měli jste skvělou šanci a udělali z toho tohle,“ vzkázal přes média. Kapadia tehdy opáčil: „Nebyl záměr nikoho poškodit. Jen jsme ukázali, jaký život Amy ve skutečnosti žila.“

Po zhlédnutí filmu pojmenovaného stručně Amy se Mitchi Winehouseovi vlastně není co divit. Snímek totiž docela jasně rozděluje lidi okolo její dcery na dobré (například první manažer Nick Shymansky – muž, který šestnáctiletou Amy povzbudil, aby ze svých básniček psala texty, spolužačky nebo producent prvního alba Frank Salaam Remi) a špatné (manžel Blake Fielder-Civil, pozdější manažer a producent Raye Cosbert a právě otec Mitch).

Mitch přitom ve snímku, pečlivě poskládaném ze stovky rozhovorů-voiceoverů, málo známých dobových materiálů, snímků z bulvárních médií i home-videí, nehraje na první pohled hlavní roli. Autoři z jeho vět, postojů a chování však kousek po kousku staví jakýsi stínový profil samotné Amy; jejich vztah sice nebyl černobílý, ale klíčový ano.

Byl to Mitch Winehouse, kdo dceři představil jazzovou hudbu a ikony jako Ella Fitzgerald nebo Tony Bennett. Byl to ale také on, kdo si rok a půl po jejím narození našel jinou ženu, o osm let později od rodiny odešel nadobro a kdo v době, kdy Amy  ještě zkoušela bojovat s alkoholem, nahlas řekl, že jeho dcera léčení nepotřebuje. Dcera s tetováním daddy na svém těle o tom pak složila hit Rehab.

Asi nejsilnější okamžik zachycující jejich vztah ovšem nabízí ta část dokumentu, ve které Mitch Winehouse s televizním štábem přijede do domu, kde Amy se svými přáteli tráví část odvykací kúry, a natáčí si ji pro svůj dokument Amy, My Daughter. Panu Winehouseovi by v ten moment pravděpodobně nestačil ani kamion argumentů, aby vyvrátil nařčení, že se rozhodl dceřinu slávu a neštěstí vytěžit do posledního gramu.

Amy v dokumentu tvrdí, jak moc jí během dospívání chyběla otcova pevná ruka. „Nikdy tu nebyl, když jsme ho s mámou potřebovaly,“ říká. Jako kdyby tím sama pro sebe definovala a omlouvala problematickou pubertu, během které začala kouřit marihuanu, vodila si domů jednoho kluka za druhým, vyhodili ji ze školy, vypěstovala si problémy s příjmem potravy a začala polykat antidepresiva.

Tehdy ale taky hodně psala, zpívala, naučila se na kytaru a zjistila, že muzika je pro ni vším. „Jsem zvědavá, co se stane, až se přijde na to, že jsem dobrá jenom v hudbě,“ směje se v jednom z rozhovorů. Jako kdyby si ale nevěřila ani v ní, jak se ukazuje během vyhlašování cen Grammy v roce 2008, kdy porazila všechny konkurenty v čele s Rihannou. Úspěchu dlouho nevěřila a s otevřenou pusou jen koukala před sebe, zatímco celý sál se radoval. (Mimochodem, kvůli drogám tehdy nedostala víza a s losangeleským ceremoniálem ji pojil telemost.)

Klíčové se pro Amy Winehouse stalo stěhování do londýnské čtvrti Camden, spojené s nekonečnými alkoholovými večírky. Na jednom z nich v polovině nultých let poznala Blakea Fieldera – Civila, kterého podle svých slov milovala víc než svůj život. Jeho  role v dokumentu je stejně velká jako v reálném životě; momenty, kdy se s ním prochází a kdy ho vyplašeným pohledem hledá v davu fanoušků po další z řady promoakcí, ukazují, jak moc Winehouse potřebovala vedle sebe ochránce. Jenomže tím byl Fielder – Civil jen dočasně a domněle, „péči“ o Amy navíc postavil na hodně vratkých základech. Domnělý přístav se proměnil v bouřku ve chvíli, kdy jí Fielder – Civil představil tvrdé drogy. Spolu s alkoholem postupně ničily nejen talent, který dokument sleduje od zárodků – od prvních básniček a syrových demáčů, jež si zpěvačka nahrávala sama s kytarou, až po výslednou kolekci zaranžovaných písniček oceněnou Grammy, ale i zpěvačku samotnou.

O tom, jak Amy Winehouse 23. července 2011 dopadla, všichni víme, a díky dokumentu Asifa Kapadii je teď i o trochu zřejmější, proč k takovému finále muselo dojít. Velkou měrou tomu pomohly i ty nejbulvárnější archivní záběry, které před lety roztáčely spirálu zájmu o zpěvaččin osud. „Myslel jsem si, že je nebudu potřebovat. Ale pak jsem si uvědomil, že chci vyprávět její příběh. Kdybych vypustl tenhle obrázek a nemluvil s tamtím člověkem, nebyl by kompletní. Některé momenty Amyna života jsou zaznamenané pouze bulvárními kamerami a jen díky nim víme, čím zpěvačka žila, co se jí dotýkalo,“ vysvětluje Kapadia. Jestliže v kterémkoliv místě dvouhodinového dokumentu diváka napadá, že téhle holky je strašná škoda, po závěrečných titulcích je to mnohokrát potvrzený fakt.

Amy
Dokument, USA, 128 minut
Režie: Asif Kapadia
Vystupují: Mitch Winehouse, Blake Fielder – Civil, Mark Ronson, Salaam Remi, Pete Doherty, Janis Winehouse, Tony Bennett, Yasiin Bey a další
Premiéra v ČR: 6. srpna 2015