Dietní svátek s J.A.R.

To bylo zase posvícení! Koncert J.A.R. ve velkém sále Lucerny nepostrádal energii, vtip ani výjimečné hudební momenty. Jako tradičně bylo narváno, což v Lucerně znamená, že v ceně lístku máte saunu zdarma. Zvlášť při hudbě, která vám chtě nechtě škube končetinami.

Ale kdo by dnes nechtěl při  kultuře zároveň hubnout?! Ideální spojení příjemného s užitečným. Kromě toho, že to byl koncert dietní, byl také hodnotný a v plném slova smyslu sváteční. „Jaři“ navzdory tomu, že se koncert natáčel jako jejich první DVD, si nepřivedli žádné hosty, žádné speciální překvapení či opulentní scénu s projekcemi a efekty. Bláhově  jsem snil o tom, že si s nimi Helenka Vondráčková jako na desce střihne Bulháry.

Originální a v dobré formě
Předvedli naprosto normální (slovo normální se v případě J.A.R. významově posunuje) vystoupení, překypující originalitou. Předvedli se v dobré formě, jako samozřejmě sehraná formace. Dirigoval Roman Holý, zpěv jako vždy táhl a tóny držel Dan Bárta. Akademičtí rappeři Klempíř; a plní funkci vskutku nezastupitelnou. Člen s vizáží nejvyšinutější je s přehledem Michael Viktořík. Několikrát za večer se stihl převléknout a několikrát v tanci upadnout. Popis jeho módních kreací s radostí přenechám lifestylové rubrice…

Jazz a reklama k pokoukání
J.A.R. nedali zapomenout na své kořeny a otevřeli také „jazzové okénko“, kde se ve strhujících sólech předvedla celá dechová sekce a maestro Bárta se svým vokálem. Málokdy se stane, abych s potěšením sledoval reklamu. Mezi písněmi se po pódiu procházeli „hostesky“  v bikinách jako v boxerského ringu při profisouboji, držíce reklamní transparenty s logem televize na jedné straně a poselstvím na druhé.

Při tak slavném dni se zabrousilo i do politické roviny – na jednom transparentu se objevilo: „Hurá zpátky ke komunismu!“ Po sarkastické otázce „kdo z vás byl volit?“ to dramaturgicky uzavřeli pisní Superpéro s refrénem: „Co ten svět potřebuje?!“ Ke konci koncertu tempo gradovalo, jako první přídavek zazněl Maksimig a Už mizí pryč je…Hanka. Posledním songem byli Bulháři, ovšem bez Helenky.

Už mizí pryč je…Hanka

Jednotka akademického rapu je podivná, ale inspirující „sortička“. Soubor silných individualit, ze kterých až z pódia dýchá vzájemný respekt a zkušenost. Možná právě proto jim to tak šlape, po hudební i lidské stránce. Příští rok spolu budou hrát 20 let. Něco je prostě spojuje. Dost možná ten tragikomický pohled na život. Bída mínus náklady.

J.A.R.
17. 11. 2008, Lucerna, Praha