Čechomor rozezvučel chlumecký zámecký park
O kulturní program na páteční večer se fanouškům hudby z Chlumce nad Cidlinou a okolí postarala skupina Čechomor. Melodie lidových písní více či méně modifikovaných do rockového střihu se linuly z chlumeckého zámeckého parku skoro až do půlnoci. Čechomor je jedna z těch skupin, které stojí za to vidět naživo, i když třeba nepatříte mezi jejich stálé fandy. Atmosféra v publiku neměla chybu, blaženost vyzařovala skoro ze všech diváckých tváří.
Skupina Čechomor si za dvacet let své existence vytvořila slušnou posluchačskou základnu, věkově procházející napříč generacemi, takže jejich koncerty bývají pro hostitelské město a jeho obyvatele velkým hudebním svátkem. Chlumecké vystoupení 5. září, které bylo součástí Kooperativa Tour 2008, nepředstavovalo výjimku. Hloučky lidí se líným tempem začaly přesouvat k zámku již kolem šesté hodiny večerní, přestože začátek vystoupení folkrockové skupiny byl nahlášen na dobu až o dvě hodiny později.
Horváth příliš nepobavil
Při čekání na hlavní aktéry večera se ale bylo možné vcelku příjemně zabavit. V parku první návštěvníky vítaly stánky s točeným pivem, perníkem a suvenýry muzikantů. Kolem osmé hodiny se již prostranství kolem pódia uspokojivě zaplnilo, ale Čechomor vidět ještě nikde nebylo. Na pódium totiž nejprve vkročil Vlasta Horváth a jeho skupina v úloze předskokanů. Repertoár poprockových skladeb a coververzí (například Hapkovy Štěstí je krásná věc) sice obecenstvo přímo neurazilo, ale jak bylo patrné i z dlouhých front před stánky nabízející pivo, velký zájem jeho vystoupení nevzbudilo.
Role předskokana je holt nevděčná věc a lehké roztrpčení bylo cítit i ze zpěvákova ustavičného povzbuzování obecenstva. To se ale příliš vyhecovat nedalo. Všeobecně nedočkavou náladu vystihl jistý postarší fanoušek 
ve chvíli, když přišla na řadu skladba, ve které Horváth zpívá: „Adios, já už viděl dost.“ Evidentně skalní příznivec Čechomoru při té příležitosti poněkud jízlivě utrousil: „No, to my taky.“ Horváthovi se tedy největšího potlesku dostalo po poslední písni.
Čekání se vyplatilo
Uplynula krátká čtvrthodinka a veselé štěbetání davu náhle ustalo. Pódium, na které mezitím padla tma, se rozsvítilo a za mikrofony se objevil houslista Karel Holas a kytarista František Černý, dvě hlavní postavy Čechomoru. Bez varování ihned spustili a obecenstvo nadšeně zavýskalo. Po svižné úvodní písni následoval bouřlivý potlesk a představování členů skupiny. Čechomor hrál v tradičním složení až na nového bubeníka Martina Vajgla (ten přibyl letos v červenci). Fanoušci sice museli na svoje idoly čekat skoro hodinu, ale trpělivost se jim bohatě vyplatila. Muzikanti hráli s chutí, komunikace s diváky byla v průběhu hraní skutečně intenzivní. Holas v přestávkách mezi svými houslovými party bujaře mával smyčcem, Černý k němu občas přiskočil v rockové póze a divácký kotel před pódiem tyto výzvy k hlasitému projevu nadšeně přijímal. Posluchače vedle chytlavého playlistu, kde nechyběly hity jako Slunéčko, Mezi Horami nebo rozjetá Šimbolice, spolehlivých výkonů všech muzikantů a perfektně zvládnuté práce zvukařů nadchl energický a spontánní projev hudebníků.
Poslechněte si Čechomor
Po přídavcích, za ohlušujícího aplausu, Čechomor opustil pódium a zamířil ke stánku na avizovanou autogramiádu. Když členy skupiny obklopily žádostivě natažené ruce fanoušků s cédečky a dalšími předměty, otrávené grimasy byste v obličejích muzikantů nenašli. Jen spokojenost z dobré zábavy.
