Bůh je optimista, zpívá skvělá Prouza
Frýdecko-místecká kytarová skupina Prouza nevydává desky často. Pokaždé je to ovšem událost. Platí to rozhodně i o čtvrtém albu Ve starém domě. Mix gotických syrových kytar a temných textů dokáže totiž Prouza prodat pokaždé trochu jinak.
Zvláštní náhodou vystoupila frýdecko-místecká skupina Prouza poprvé veřejně 17. listopadu 1989 a na začátku devadesátých let pak patřila k těm hudebním zjevením, díky kterým se zdálo, že česká kytarová scéna by mohla vstřebávat a lokálně přetvářet aktuální světové trendy.
Po rozpadu v roce 1994 přišlo v roce 2007 comebackové CD v hodně obměněné sestavě; jediným spojovacím článkem Prouzy se stala kytara Valdimíra Franeka. Původního hlasově až exaltovaného zpěváka Tomáše Hampely totiž nahradil mnohem civilnější projev Káji Maříka (mimochodem, víte, že Kája Mařík se jmenoval Mirek Dušín našich babiček?), přesto se ale podařilo udržet stejnou náladu jako na prvních dvou albech z devadesátých let.
Podívejte se na fotoreport ze křtu CD v Paláci Akropolis
A to samé v lila lze říci i o novince Ve starém městě. Prouza v jistém smyslu nahrává pořád stejnou desku, něco přes půl hodiny, devět písniček, název začínající předložkou v/ve (V otrhaném domě, Ve dne v noci, V tichosti a letošní Ve starém městě). Je to samozřejmě pokaždé jiná varianta, byť základní atributy Prouzy jsou dobře rozeznatelné – rychlá jednoduchá rytmika, goticky syrová kytara a neveselé obrazy v rytmicky občas malinko kostrbatých textech písniček. Zajímavé je, že přestože se o texty v průběhu existence kapely staralo několik členů či nečlenů, naprosté většině se podařilo vystihnout podobně melancholickou náladu.
Byla by chyba ale novou Prouzu odzívnout, že jen opakuje starý model. Odstup šesti let od poslední desky ukazuje, že členové Prouzy šli do studia až v době, kdy si byli materiálem jistí. Přesto je nutné říct, že na desce není hit na první poslech, jakým byla píseň Dokola z poslední desky (dokonale vystihující pocit staletími procházejícího poutníka, který viděl už spoustu hrůz a je mu jasné, že to asi bude ještě horší).
Poslechněte si Prouzu v Youradiu
Prouza ovšem i v dnešním zrychleném singlovém světě vydává desky, kolekce písní, které poslouchány v kuse svou působivost nesčítají, ale násobí. Takže chytlavé jsou po pár posleších úplně všechny skladby, ať ty rychlejší (Ve starém městě, Šach mat, Schovka nebo Prostorem), zatěžkaný singl Krok po kroku, jehož refrén se mění takřka v mantru, civilně odvyprávěnou Mártyho píseň nebo baladu Dlouho. Trochu zvláštně působí zařazení anglicky zpívané písničky Rain, ale možná jde o spiklenecké zašklebení, které Prouza občas přidá k nekompromisnímu kytarovému zvuku.
Nejzábavnějším zašklebením je ovšem závěrečná skladba Houpeme lodí; ten výše 
zmiňovaný poutník si totiž zanechal zdravou mysl i díky tomu, že ještě nepřišel o smysl pro humor. Slunce nezapadá / vody neubývá / nic neumírá / v kruhu / je pro všechno dost místa / Vlny se nezastaví / láska nerezaví / a Bůh zcela jistě je / optimista, zpívá si poutník v téhle písni s jásavým kytarovým sólem jak z pera Noela Gallaghera, když se táhne krajinou a za zády mu každou chvíli mohou vyrůst jaderné hřiby.
Prouza – Ve starém městě
Vydáno vlastním nákladem
Celkový čas: 33:16
Seznam skladeb: Ve starém městě, Mártyho píseň, Krok po kroku, Dlouho, Šach mat, Schovka, Rain, Prostorem, Houpeme lodí