Autopilote – příjemný let

Název kapely Autopilote v sobě skrývá více, než by se mohlo zdát. Na 13. narozeniny Lucerna Music baru dorazilo včera překvapivě málo lidí. Někteří se zdržovali spíše ve V.I.P. prostorách u švédských stolů, přestože na pódiu se odehrával sice těžko stravitelný, ale ojedinělý zážitek.

Koncert odstartovali zakladelé projektu, duo Pavel Fajt a Ondřej Smeykal. Smeykalova technika na digeridoo je výrazná svým rytmickým důrazem, a v kombinaci s bubeníkem Fajtova formátu vzniká velmi zajímavá hudba. Pokud bychom potřebovali Autopilote nějak žánrově vymezit, nebylo by to jednoduché, ale nejblíže je asi označení – elektronický drum & bass. Nesporná je úloha Romana Holého, který spolu s basákem Vladimírem Václavkem obohacuje písně o groove, a tedy o taneční potenciál.

Veškerou pozornost na sebe však svým příchodem strhla zpěvačka Yumiko. Její velice niterný projev je podtržen autentičností, s jakou ke zpěvu přistupuje. Oblečena v tradičním japonském oděvu reagovala i na neúprosné rytmy ladnými pohyby. Jindy zase nehybně stála a častovala publikum pronikavými pohledy. Její projev v kombinaci se šamanskými rytmy působil až psychedelicky.

Komunikace s diváky byla nulová. Kromě jednoho pokusu o roztleskání nepočetného publika spočíval kontakt pouze v hudbě, až na stručné představení hráčů na konci koncertu.

Jak už jsem zmínil v úvodu, název této kapely má hlubší smysl. Pokud slovo Autopilote chápeme jako odevzdání kontroly něčemu nebo někomu s tím, že není jasný cíl, k tomuto projektu se hodí. Zvuk, který z kapely vychází, by mohl někomu, spíš než koncert, připomínat šamanský rituál nebo meditaci. Ale proč ne, hudba tuto úlohu vždy měla, a je dobré, že hudebníci takového formátu se k ní vracejí.

Autopilote
Lucerna Music bar, 1. 12. 2008