8 hvězd indie rocku. Jak se změnili Editors, Killers či Franz Ferdinand?
Tradice žánru jménem indie rock - historicky jakéhosi protipólu popu - sahá do 80. let. Na velikány devadesátek Radiohead, grungery Nirvanu, britpopové Oasis či alternativní Pearl Jam navazuje ve 21. století nová vlna „indie“ interpretů s vlastním zvukem a více čí méně úspěšným upozorněním, že škatulky jsou v současném rocku k ničemu. The Killers, Editors, Franz Ferdinand… Ti všichni aktuálně vydávají nové desky, případně jedou na turné. Proto jsme pro vás vybrali 8 zásadních skupin „nové vlny“, které svůj první singl vydaly do roku 2005, a srovnali jsme jejich "indie rock" tehdy a dnes.
Arctic Monkeys
I Bet You Look Good On the Dancefloor (2005)
Asi největší hvězdy současného indie rocku Arctic Monkeys to stihli jen tak tak, dlouhohrající prvotinu Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not dokonce vydali až o rok později. Už tehdy si libovali v dlouhých názvech a zněli po hříchu dravě. Navíc syrově a zároveň chytlavě.
Why’d You Only Call Me When You’re High? (2013)
To na opačném konci dosavadní kariéry kytarovou rebelii výrazně umírnili. Zvolnili, dokonce si pohrávají s hiphopovým podkladem. Říká se tomu hudební zrání a u Arctic Monkeys jsou kroky směrem k popové hudbě docela zajímavé a vkusné. Přečtěte si o jejich poslední sexy cool popůlnoční desce AM.
Bloc Party
She’s Hearing Voices (2004)
Bloc Party nezněli na začátku tak garážově jako jejich opičí krajané, byli víc uhlazení a nepoužívali tak výrazné zkreslení kytar. V době, kdy vyprávěl o paranoidním schizofrenikovi, byl frontman Kele Okereke ještě zpěvák, kterého tolik nějaké frázování a rytmus netrápily.
http://www.youtube.com/watch?v=vOuUh1q5DVw
Ratchet (2013)
Letošním singlem Ratchet míří Bloc Party na párty. Skladba složená s jasným vědomím, že bude (koncertním?) hitem, stylizuje Okerekeho do role rapera a má svěží, lehce taneční outfit. Bloc Party už dlouho nejsou jen obyčejnou kytarovkou, následují svůj multižánrový hudební instinkt. Jen škoda, že po sítích kolují zvěsti o rozpadu kapely, ostatně ani na Rock for People nebyli Bloc Party v nejlepší komunikační formě.
Editors
Bullets (2005)
Editors, klenot současné britské hudby, který je doma opěvován, ale za oceánem prakticky neznámý. V raném stádiu působili Tom Smith a spol. spíš jako syrový osmdesátkový revival, byť vyvedený. První singl Bullets je melodicky zajímavý a dravý, ale můžete z něho mít pocit, že se vám v přehrávači zaseklo cédéčko…
Formaldehyde (2013)
…a zůstalo zaseknuté dodnes. Také nový singl Formaldehyde vsází na častou repetici, i když se tu opakuje jen jednoslovný titul písně. Přestože kapela nepopírá mírný příklon k popu, zvýraznila basovou linku a díky četným podpůrným vokálům si vybudovala barvitější zvuk. Editors chytře vyspěli. Přečtěte si o jejich novince.
Franz Ferdinand
Darts Of Pleasure (2003)
Kytarový pohon Franz Ferdinand je tak slibný, že se rodí nová hvězda, psali kritici okamžitě po vydání debutového singlu Darts Of Pleasure. Srovnávali je s americkou skupinou Interpol, ale museli vědět, že ani ona nemá tak zupafantastiš němčinu.
Love Illumination (2013)
Hvězda se opravdu zrodila a dodnes ji zdobí přímočará rocková akce s retro nádechem. Prvky elektronické hudby používá opravdu jen proto, že si na začátku kariéry řekla, že bude skládat hudbu, na níž budou dívky tančit. A tančí. Jaká je jejich aktuální nahrávka Right Thoughts, Right Words, Right Action? Přečtěte si o ní.
http://www.youtube.com/watch?v=Ooq23i-QGBM
Kings Of Leon
Red Morning Light (2003)
V roce 2003 to samozřejmě nebyli ti Kings Of Leon, kteří o několik let později začali svým zvukem bořit stadiony. Už tehdy jim ale nechyběla naléhavost syrovému rock’n’rolu, který někteří kritici charakterizovali zvláštním spojením blues-pop.
Wait For Me (2013)
Současný projev Kings Of Leon má ke garážovému zvuku asi tak daleko jako ještě v loňském roce Karel Gott k Rock For People. Schopnost zaujmout úžasně jednoduchým kytarovým rifem, být introspektivní a k tomu navodit skutečnou intimní náladu, to jsou atributy, které mají Kings Of Leon v post-Use Somebody éře. Singl Wait For Me je přesně takový.
http://www.youtube.com/watch?v=MC8QcaMMVQE
The Black Keys
Leavin‘ Trunk (2003)
Projekt The Black Keys velkého multiinstrumentalisty Dana Auerbacha a bubeníka a perkusisty Patricka Carneyho debutoval na albu The Big Come Up řadou coververzí, jejich rock’n’rol s příchutí blues si pohrál třeba s The Beatles. Symbolem startu The Black Keys se ale stala interpretace bluesové klasiky Leavin‘ Trunk.
Little Black Submarines (2012)
Dnes nejenže The Black Keys komponují výbornou vlastní hudbu, ale dokázali ji povýšit zařazením překvapivých momentů a zvratů. Little Black Submarines, která začíná jako nevinná akustická balada, by mohla svým hard rockovým dětem vyprávět.
The Killers
Mr. Brightside (2003)
Z celé nové vlny měli The Killers jednoznačně nejlepší entrée. Složit hned na první pokus svůj kariérní hit, to nesvedli ani Arctic Monkeys. Killers už v té době zněli nesmírně vyspěle a nápaditě. Melodický orgasmus Mr. Brightside zvedl vlnu, na které se vezou dodnes.
Here With Me (2012)
Bylo by ale nefér tvrdit, že po albu Hot Fuss nic zajímavého nepřišlo. Přišlo, a nebylo toho málo. Brandon Flowers je v baladicky laděné Here With Me sice sentimentálnější než dřív, ale pomalu na to začíná mít nárok. Hudebně mají The Killers pořád co nabídnout, ať se pustí prakticky do čehokoliv. Třeba do koncertu v Mnichově.
Yeah Yeah Yeahs
Machine (2002)
První singl Yeah Yeah Yeahs rval uši hlavně nekvalitně nahraným vokálem a celkově působil dojmem demonahrávky. Machine se zpočátku tváří nevinně, ale postupem času nasává dost vyšinutou atmosféru. V britské hitparádě tahle nedokonalost obstála možná i díky tomu, že nová éra indie rocku lačnila po ženském hlasu (Karen O).
Sacrilege (2013)
Současná tvář kapely získala několik zásadních pozitiv. Karen O přestala chaoticky hysterčit. Nový singl Sacrilege graduje gospelovým zvoláním refrénu, což je výborně zakomponovaný prvek. K tomu všemu zní dnes YYYs na úrovni a přitom jsou pořád sympaticky lo-fi. Přečtěte si o jejich jarním albu Mosquito.