10 nejdůležitějších britpopových písní. Hlasujte, která je nejlepší
V pondělí 27. dubna vychází po dvanácti letech osmá řadová deska britpopové kapely Blur. Víte ale, co přesně si pod britpopem představit a jaké písně se k němu řadí? A že britpop není čistokrevný pop, ale rocková vlna 90. let, inspirovaná tím, co hrávali například The Beatles? Do žebříčku deseti songů jsme pro vás shrnuli ty skladby, které během největší britpopové vlny určovaly její trend.
#anketa#
Oasis – Don’t Look Back In Anger
Tenhle druhý hit number one od Oasis z roku 1996 byl výjimečný už tím, že na něm poprvé nezpíval Liam Gallagher, ale starší z dvojice bratrů Noel. A prestižní hudební list NME jej dokonce umístil na první místo v žebříčku songů s nejvíce strhujícím refrénem. A co je na skladbě vůbec nejzajímavější, je skutečnost, že v refrénu Gallagher zpívá so Sally can wait, původně ale vymyslel jiná slova. Když pak skoro hotový song slyšel Liam, jasně zachytil frázi „so Sally can wait“. Když se bratra zeptal, kdo je Sally, Noel mu odpověděl, že žádnou Sally nezná a žádné takové jméno ani nepronesl. Oběma bratrům se ale tato vychytávka tak zalíbila, že nakonec v textu písně Sally skutečně zůstala.
The Verve – Bitter Sweet Symphony
The Verve nemohli doma dlouho prorazit. A to raději nezmiňujeme pokusy o promo ve Spojených státech, které skončily absolutním nezdarem. Zvrat nastal, když kapela vydala singl s vysamplovanými The Rolling Stones (a dostatek pozornosti si vydobyla i následným soudním řízením ohledně autorských práv). To byl rok 1997, zvláštní doba, kdy byl britpop ve své původní podobě ve velkém útlumu a mnozí považují Bitter Sweet Symphony za labutí píseň první vlny britpopu.
Blur – Song 2
Všechno v tomhle songu se točí kolem čísla dvě: jeho (pracovní a následně použitý) název, je to druhá položka na desce, píseň trvá dvě minuty, má dvě sloky, refrén zazní dvakrát, a dvě slabiky má i ono proslavené woo-hoo!. A jako každé geniální dílo, i tenhle kousek má originální původ: Damon Albarn a spol. jej totiž napsali vyloženě jako parodii na grunge, ze kterého za oceánem šíleli i po konci Nirvany. Song 2 je natolik populární, že kromě přehršle coverů zazněl i na olympijských ceremoniálech v Londýně a Soči.
Pulp – Disco 2000
Spoustu zajímavostí o jednom z nejikoničtějších songů a klipů britpopu Disco 2000 se můžete dozvědět tady ,ale co jste určitě nevěděli je fakt, že Jarvis Cocker musel v songu trochu poopravit historii. Deborah se totiž nenarodila ve stejnou hodinu (ne že by to věděl sám Cocker; řekla mu o tom jeho mamka), ale když chtěl zpěvák do textu uvést pravý údaj, tedy že se jeden z nich narodil až tři hodiny po tom druhém, nevešly se mu tam všechny slabiky. A tak potenciální We were born within-three-hours of each other“ zkrátil na We were born within one hour of each other.
Blur – Girls and Boys
Když se Thoma Yorka z Radiohead jednou zeptali, který song by si býval přál napsat, bez rozmýšlení odpověděl, že Girls and Boys od Blur. Kdo by takový song nechtěl – refrén přímo určený pro skandování, text plný sexuálních narážek, kterým nikdo (ať už za střízliva, nebo v pivním opojení) ani nerozumí nebo nevěnuje pozornost, ujetý disco beat, na který se dá všelijak tančit, a ještě k tomu lehce schizofrenní a typicky devadesátkové video. Jasná záruka úspěchu. .
Supergrass – Alright
Supergrass se podařilo nahrát opravdu skvělou debutovou desku I Should Coco (což je v překladu z cockney I should think so), a i když na ní bylo chytlavých songů víc než dost, po dvaceti letech z ní stejně nakonec všichni znají jen Alright. Tenkrát to byl skoro revoluční kousek. Tři teenageři zpívající o tom, jak si dělají, co chtějí a díky tomu se cítí dobře – to byl pro konzervativní Brity trochu šok. Hudba ale, jak je známo, boří všechny zábrany, a tak si brzo všichni britští důchodci ťukali berlí do rytmu a bylo jim taky fajn.
Suede – Animal Nitrate
Hned první eponymní deska Suede z roku 1993 přinesla jeden z nejprovařenějších hitů britpopu. V biografii kapely Love and Poison se uvádí, že charakteristický kytarový part byl inspirován znělkou ze seriálu Dixon of Dock Green a píseň se dokonce měl jmenovat Dixon. Zpěvák Brett Anderson ale zapracoval na textové stránce a z romantické písničky se stal drogový opus. Už samotný název písně o lecčems vypovídá – „animal nitrate“ (u nás pod oficiálním názvem dusitan amylnatý) je totiž látka používaná především ke zvýšení sexuálního uspokojení. A jak se frontman sám přiznal, sex pro něj nikdy nebyl tak prázdnou činností jako v dobách jeho největší závislosti.
Oasis – Wonderwall
Záměrně stavíme Blur a Oasis v článku tak daleko od sebe. Oni by se nám tady totiž pánové mohli i poprat. Britskou zdvořilost stranou – tyhle dva spolky sice nejdřív dělaly, že jeden druhému nevadí, nakonec se ale válka rozpoutala naplno. A zatímco Blur žili docela spořádané životy a chovali se relativně slušně, nad věčnými excesy bratrů Gallagherů, které jejich tvorbu zbytečně zastiňovaly a zastiňují dodnes, se už nedalo ani trochu přimhouřit oko. Wonderwall ale nezastíní nic. Je to tak líbivý song, že se jej poslouchají všichni od zarytých metalistů po obdivovatele Debussyho.
Pulp – Common People
Pokud byste hledali píseň, která je lyricky pro britpop opravdu charakteristická se vším všudy, nejspíš by to byla právě Common People od Pulp. Má všechno, co určuje slovníková definice britpopového textu: téma o dělení společnosti, nějaká ta odbočka k sexu, odmítání sebe sama, nespokojenost s politikou. „Všechno to začalo tím, že jsem se zbavil spousty nepotřebných desek. S tím, co jsem za ně dostal, jsem šel do obchodu s hudebními nástroji a koupil si Casio klávesy. A víte, jak to bývá, hned s tím běžíte domů a skládáte song. Tak to bylo i se mnou. Přišel jsem domů a rovnou jsem napsal refrén pro Common People. I když – žádné terno to teda nebylo, jsou tam jen tři akordy. Ale myslel jsem, že by se ta melodie mohla u zkoušky hodit,“ prohlásil o songu frontman Jarvis Cocker. Nehodila se jen u zkoušky. Hodila se celému britpopu.
Oasis – Stand By Me
Jestli mají česká rádia v oblibě některý z britpopových hitů, tak to je jednoznačně Stand By Me od Oasis. Sám Noel Gallagher ovšem řekl, že to je jedna z jeho nejméně oblíbených písní. V songu můžeme slyšet velmi patrný vliv The Beatles, ke kterým pak Oasis referují jak na obalu desky Be Here Now, z níž skladba pochází, tak i v klipu samotném, kde se Noel prochází okolo plakátů The Beatles.