Denně vožralej, skandovalo na koncertě Kabátu přes 60 tisíc lidí
Když před dvěma desítkami let začínali jezdit po zábavách, asi by nikdo nevěřil, že o několik let později prodají 60 tisíc lístků na narozeninový koncert. Včerejší show sice nepřinesla žádná velká překvapení, ale nic naplat: lehce zapamatovatelné texty bez hlubšího významu a trocha drsnějších riffů na Čechy prostě platí.
Stojím uprostřed davu, který stejně jako já v kapse mačká vstupenku do sektoru stání u pódia. Kolem mě postává hlouček několika padesátníků, vepředu na svou příležitost netrpělivě čekají teenageři a pod nohama všech pobíhají malé děti. Je nás tady víc než před několika týdny na Madonně. Pořadatelé tedy uspěli a na koncert teplické hospodské legendy, kapely Kabát, se jim podařilo přilákat víc lidí než na královnu popu.
Jak viděl Kabáty redaktor Martin Černý?
Skupina se rozhodla, že monstrózním koncertem na pražském Vypichu oslaví dvacáté narozeniny své původní sestavy ve složení Pepa Vojtek (zpěv), Tomáš Krulich (kytara), Ota Váňa (kytara), Milan Špalek (basa) a Radek Hurčík (bicí). Jako dárek přichystali návštěvníkům vystoupení, které mapovalo celou jejich kariéru. Skupině notně pomohla i aparatura. Nebyli jste si jisti, jestli už Kabáti začali? Stačilo kdekoliv v Praze otevřít okno.
Davová euforie pohltila všechny…
Kabáti ale své věrné – pokud tedy nepočítáme ty, kteří stáli u bran areálu osm hodin předem – nenechali moc dlouho čekat a přesně úderem osmé hodiny spustila svůj stroj času. Úvodné slovo pronesli oslavenci skrz text své písně: „Tak dem, proč ne, všechno to tu rozbijem.“
Po téhle „kouzelné“ formulce mě semkl dav a ze mě se v tu chvíli stal oddaný fanoušek Kabátů. Nikdo se nikoho na nic neptal, davová euforie pohltila všechny. Ačkoliv mám vstupenku k pódiu, nebýt několika obřích obrazovek různě rozsetých po areále, nepoznal bych, kdyby Tomáš Krulich hrál místo kytary na pádlo. Vadilo ale někomu, že členové kapely mají na pódiu asi tak čtyři centimetry? Ani náhodou.
Kabáti začali staršími songy, zazněl song V pekle sudy válej nebo Piju já, piju rád. Jejich stroj čas se postupně vracel ke každému albu, ze kterého představoval jednu zásadní píseň. Mezi těmito vzpomínkovými bloky diváci spokojeně podupávali do rytmu songů z novějších desek. Diváci se ale samozřejmě nakonec dočkali všech hitů, za všechny jmenujme třeba Báru, Malou dámu, Bruce Willise, Dole v dole nebo Starej bar. Zaznělo i pár starších jako Má ji motorovou, ale jak se sami chlapi svěřili, už na to své pekelné tempo ze začátku kariéry nestačí.
…a fandové hltali každé Vojtkovo slovo
Fandy Kabátu bychom mohli rozdělit do tří skupin. Jedna ožívala u starších songů, druhá reagovala na mladší písničky a třetí hltala každé slovo, které z úst Pepy Vojtka vyšlo. Všichni jako jeden muž ale dávali najevo, proč na koncert přišli: lehce zapamatovatelné texty bez hlubšího významu a trocha drsnějších riffů na Čechy prostě platí.
Abychom ale Kabátům nekřivdili, kapelu svou včerejší práci odvedla velmi dobře. S mnohohlasým publikem několikrát rázně zacvičila, například v přídavkovém hitu Žízeň. Nic nepobavilo víc než chorálově zpívaná píseň Moderní děvče. Slova Denně vožralej, denně vožralej, mám velikej pupek, smrdim a sem špinavej znějí ve sborové verzi skoro kouzelně.
S úderem desáté celá show skončila a já se probouzím z letargie. Začínám hodnotit. I když Kabáti hrají v podstatě to, co na starších koncertech, ta dávka světovosti české hudby za to stála. Celá akce byla navíc bezchybně zvládnutá ze strany pořadatelů, tak co by si vlastně fandové Kabátů měli víc si přát. Snad jen dvakrát tak velkou plochu k oslavě čtyřicátin kapely.
Podívejte se, jak to na Vypichu znělo
Kabát – oslava 20 let
12. září 2009, Vypich, Praha