Akráč – divadlo ustoupilo hudbě

Dokument Jany Počtové Palác Akropolis -› Akráč byl jediným českým projektem, jenž byl zařazen do soutěžní sekce letošního ročníku MOFFOM. A přestože se nakonec vítězem nestal, zaslouží si plnou pozornost. Když už nic jiného, tak zcela jistě dokumentární hodnota zpracovaného tématu má pro českého fanouška hudby velký význam.

Palác Akropolis – Akráč. Foto alternativa tv

V úvodu snímku se dostáváme k samým počátkům novodobé historie žižkovské budovy, která začíná hned po sametové revoluci. Prostřednictvím výpovědí lidí kolem divadelního souboru Pražská pětka a Žižkovské divadelní a hudební agentury zjišťujeme, jaký byl původní záměr umělců v čele s Tomášem Vorlem a Davidem Vávrou. Prostor měl především navázat na divadelní tradici meziválečného období, nebyl tedy koncipován v prvé řadě jako hudební klub, ale jako divadlo. V tomto duchu přistoupil k rekonstrukci zašlé Akropole (od roku 1948 využívané jen jako sklad) i výtvarník František Skála se svým interiérovým provedením. „Stavěl jsem to jako divadlo,“ říká k tomu v dokumentu sám autor. Jenže idea divadla musela nakonec ustoupit pod tlakem početní převahy muzikantů a z Akropole se tak stal hlavně hudební prostor a noční klub.
Sdružení umělců si ale pořád nevědělo s Akropolí rady, více a více se zadlužovalo (podle jednoho z účastníků se konstruktivní uvažování na pořádaných schůzích později večer jaksi vytratilo ve víru alkoholu), až nakonec vstoupil na scénu politik a podnikatel Pavel Hurda, který podle účinkujících budovu de facto zachránil. Uznání se za to sice dočkal, ale od někoho působilo poněkud nuceně. Každopádně se od toho okamžiku z Akropole stalo místo, jak ho známe dodnes.

Náhled do starých časů
Dokument nám umožňuje nahlédnout jak do zákulisního dění kolem rekonstrukce a opětovného spuštění Akropole, které je naplněno hlavně překážkami a mnohdy i neshodami, tak i do „kouzelných starých časů“, kdy objekt sloužil jako kreativní a ryze umělecký prostor jedné generaci. Zpěvačka Monika Načeva a jiní svorně vyprávějí o geniu loci Akropole v době, kdy v bytech v horních patrech bydleli a tvořili umělci, kteří se pak spontánně scházeli v baru dole. Dřívější barmani do mlýna přihazují i peprnější historky plné promiskuity a divoké zábavy.
Dokument o dnes již kultovním hudebním místu je příjemně a vtipně vyprávějícím dílkem, kde hlavní slovo mají jen zúčastnění aktéři, ať již umělci, nebo návštěvníci. Zvláště pak pro mladší generaci je zajímavým materiálem o nelehkých začátcích klubu, kam dneska tak rádi chodí.

Akropolis-Akráč
ČR, 2008, 55 minut
Režie: Jana Počtová
Hraje: Tomáš Vorel st.
Dokument v rámci přehlídky Moffom