Příběhy sériových vrahů: Nekrofil Edmund Kemper začal zabíjet v patnácti, jako první zavraždil vlastní babičku
Měří 206 cm, váží kolem 140 kilo a jeho IQ převyšuje hodnotu 145. Edmund Kemper, známý jako Velký Ed, vraždil v 70. letech v Kalifornii a patří k nejslavnějším a nejchladnokrevnějším kriminálníkům Ameriky. Zabijáckou kariéru rozjel už v patnácti letech.
20. dubna 1973. Je Velký pátek a pětadvacetiletý Edmund Kemper čeká, až se jeho matka vrátí z večírku. Když nepřichází, mladík usne a vzbudí se až se zvukem klíčů v zámku. Chvíli počká a pak vyrazí do matčiny ložnice. Jeho máma, Clarnell Stage, sedí na posteli a čte si. Když si syna všimne, vyštěkne na něj, jak je ostatně jejím dobrým zvykem, jestli plánuje být vzhůru celou noc. Edmund se mírně usměje, řekne, že ne, udělá dva kroky směrem k matce… A ubije ji tesařským kladivem, které celou dobu schovával za zády. Mrtvole uřízne hlavu, tu orálně znásilní a pak ji přišpendlí na zeď místo terče na šipky.
Zabitím matky a posléze její nejlepší kamarádky Sally Hallett vyvrcholila Edmundova skoro desetiletá zabijácká kariéra. Už jako malý chlapec vykazoval znaky psychopatie; jeho nejmilejší kratochvílí bylo obcovat s panenkami starší sestry nebo pohřbívat zatoulané kočky zaživa, pak je vyhrabávat a mučit. Když se jeho rodiče rozvedli a on přišel do puberty, matka ho na noc začala zamykat do sklepa, protože se bála, aby se nepokusil znásilnit ji nebo její dceru. K synovi si nikdy nenašla vztah a podle dostupných informacích ho ráda ponižovala a urážela. I proto čtrnáctiletý Edmund utekl přes půl USA za otcem, ten se ale znovu oženil a pro Eda neměl místo. Zpátky ho ale nechtěla ani matka, a tak byl poslán na ranč k prarodičům. A právě tam Kemper spáchal první zločin.
27. srpna 1964, když mu bylo teprve patnáct, přistoupil zezadu ke své babičce, autorce dětských knih, která zrovna odpočívala na verandě, a střelil ji do hlavy. Když o několik hodin později dorazil domů Kemperův dědeček, zastřelil ho také. „Chtěl jsem vědět, jaké to je, zastřelit babičku. A dědu jsem zabil proto, že by byl určitě naštvaný, kdyby zjistil, co jsem udělal bábi,“ prohlásil později.
Po dvojité vraždě volal matce, která ho přesvědčila, aby se sám udal, načež byl Edmund umístěn do péče psychiatrů. Tam se projevoval jako bystrý a inteligentní, s jedním z lékařů se dokonce spřátelil a posléze se stal jeho asistentem. Po pěti letech v ústavu byl propuštěn a umístěn do matčiny péče.
S tím velká část personálu léčebny nesouhlasila a jak se vzápětí ukázalo, dobře věděla proč. Edmund nemohl svou matku vystát a pokaždé, když se s ní pohádal, vyrazil ven, ulovil stopařku, tu pak zabil a její tělo znásilnil a rozřezal. První obětí se staly osmnáctileté kamarádky Mary Ann Pesce a Anita Luchessa. Po hodině jízdy zastavil na odlehlém místě a dívky uškrtil. Pak je přivezl domů, pořídil s jejich těly několik pornografických fotografí, těla rozčtvrtil a ostatky naházel do opuštěné rokle. Podobně zabil další čtyři ženy, těm ale ještě navíc uřezal hlavy a prováděl s nimi orální sex. Policie proti němu navíc vůbec neměla šanci – inteligentní vrahoun se totiž spřátelil s několika vyšetřovateli, co na jeho případu dělali. Ti vůbec nepojali podezření a u piva s ním poměrně detailně probírali průběh vyšetřování.
Po osudné dubnové noci roku 73 Kemper nasedl do auta a jel. Prostě jel a když po několika hodinách v rádiu neslyšel vůbec nic o své poslední dvojvraždě, zavolal na dispečink a přiznal se. Operátor ho nebral vůbec vážně a doporučil mu zavolat později. To Ed udělal, tentokrát si ale vyžádal osobně jednoho ze svých známých u sboru. Tomu se doznal ze zabití matky a její přítelkyně, a pak jen seděl ve voze a čekal, až si pro něj přijedou.
U soudu se hájil nepříčetností a žádal pro sebe trest smrti, ten mu ale rozhořčená porota nechtěla dopřát, a tak byl odsouzen na doživotí bez možnosti propuštění, k trestu, který si, dnes osmašedesátiletý, stále odpykává. A třešnička na závěr: Kemperův životní příběh byl inspirací pro postavu Patricka Batemena z Amerického psycha.