60 otravných hlášek, které běžně slýchávají teenageři od svých rodičů. Vy určitě nebudete výjimkou!
Rodiče si často nemohou odpustit trapné hlášky, kterými štvou své potomky. Každý z nás to zažil nebo zažívá ještě dodnes.
- „Škoda každé rány, která padne vedle.“
- „Však počkej. Tvoje vlastní děti ti to oplatí.“
- „Máš snad vrtuli v p*deli? Nelítej tady!“
- „Nekousej si pořád dokola ty nehty.“
- „To já v tvých letech už musel / a makat.“
- „Nechceš dopadnout jako tvoje máma / tvůj táta, že ne?“
- „Já bych toho taky chtěl / a!“
- „Dám ti takovou facku, že se ti hlava otočí pětkrát dokola!“
- „Dostaneš takovou ránu, že se odrazíš od zdi.“
- „Vezmi si tu čepku, nebo ti prochladne mozek.“
- „Tady máš prachy, ale neutrať je všechny.“
- „Máš holý záda, onemocní ti ledviny.“
- „Nebuď zvědavej / zvědavá, budeš brzo starej / stará.“
- „Myslíš, že ty peníze snad kradu, nebo co?“
- „Chceš schytat jednu teď, nebo až za chvíli?“
- „Sněz to. Víš, co by za to děti v Africe daly?“
- „Furt jen sedíš u toho počítače. Jdi ven.“
- „Narovnej se, jsi skroucený / á, jak paragraf.“
- „Říkám ti to poprvé a naposled.“
- „Mluvením rýži neuvaříš.“
- „Pojď sem ty, nebo si k tobě dojdu já. A to bude horší.“
- „Chystáš se do školy, nebo na molo?“
- „Mě nezajímají, co dělají ostatní. Mě zajímáš ty.“
- „Furt po tobě jenom uklízím. Mohl / a by sis to taky někdy uklidit sám / sama.“
- „Jednou mi za to poděkuješ.“
- „Prach, rány a jizvy dělají bojovníka!“
- „Nestrkej si ty prsty furt do pusy.“
- „Jo, ty jsi myslel / a. To bude asi ten problém.“
- „Myslet znamená ho*no vědět.“
- „Maminky mají vždycky pravdu.“
- „Mlč! Teď mluví dospělí.“
- „Tady je to jak u blbečků na dvorečku.“
- „Já se z tebe jednou zblázním.“
- „Kvůli tobě skončím za chvíli v Bohnicích.“
- „Tvoje starosti bych chtěl / a mít.“
- „A hodinky s vodotryskem nechceš?“
- „Já nevím. Zeptej se táty.“
- „Já nevím. Zeptej se mámy.“
- „Jestli od toho počítače neodejdeš, než napočítám do tří, tak si mě nepřej.“
- „Přestaň řvát, nebo ti jednu vrazím, že k tomu budeš mít důvod.“
- „Jestli máš nějakej problém, tak támhle jsou dveře.“
- „To seš tak blbej / blbá nebo navedenej / navedená?“
- „Nebuď drzá / drzý, nebo jednu schytáš.“
- „Jsi sobecký / sobecká, vůbec si nevážíš toho, co pro tebe dělám.“
- „Kdyby byla soutěž v blbosti, tak bys skončil / a druhej/ druhá, protože jsi tak blbej / blbá.“
- „Poslouchat se prostě musí.“
- „Bydlíš pod mojí střechou, živím tě, tak mě budeš poslouchat!“
- „Až ti bude tolik co mně, pak si mluv!“
- „Když tvůj / tvoje kamarád / ka skočí z okna, tak ty taky?“
- „Nezajímá mě, že to dělat nechceš. Musíš. Já taky musím a neremcám u toho.“
- „Když jsem byl / a já v tvým věku, mnohem víc jsem si vážil / a svých rodičů.“
- „Dostaneš na p*del, tak že si tejden nesedneš.“
- „Furt se flákáš někde venku. Buď taky někdy doma.“
- „Tady mám poslední slovo já.“
- „Dokud budeš moje dítě, budeš mě poslouchat. Bez debat!“
- „Uč se, nebo dopadneš jako my s tátou / mámou.“
- „Proč se nemůžeš chovat jako tvůj bratr / tvá sestra?“
- „Nádobí nemá ručičky.“
- „Co tak vejráš?“
- „Civíš jak péro z gauče.“