Tetuje se i bez použití strojku: Návrat ke kořenům, nebo nový trend?

Tetování je v dnešní době jedna z nejběžnějších modifikací, které můžeme na lidech vidět, málokdo ovšem tuší, že se nemusí nechat tetovat jenom „klasicky“ strojkem. Stále rozšířenější metodou je ruční tetování, o kterém zjišťovala informace redaktorka Koule.cz Bára Jůzová.

Návrat ke kořenům, nebo jen další modní výstřelek? Důvodů, proč se lidé vracejí k ručnímu způsobu zdobení těla, je hned několik. Zatímco klasický strojek potřebuje 15 – 25 vpichů na jednu tečku, u ručního tetování stačí jeden, nedochází tedy k takovému narušení kůže, díky čemuž se tetování hojí mnohem lépe. Navíc dobře „drží“ na problematických místech jako jsou třeba prsty nebo uši. Pro některé má spirituální význam, pro jiné je prostě neokoukané.

Existuje hned několik technik ručního tetování, všechny ale vycházejí z různých kmenových tradic:

Paličková metoda

Tato metoda je jedna z nejstarších, její kořeny najdeme v Polynésii. Tatér v tomto případě používá tyč, u jejího konce je uchycena jehla (nebo třeba trn), poklepáváním na tyč pak vzniká samotné tetování. Je zapotřebí ještě druhé osoby, která kůži napíná, a i tak je velmi těžké udržet stejnou hloubku vpichu.

Ruční vypichování

Tatér používá klasické jehly do strojku jiným způsobem. Tato technika nabízí asi nejvíc možností, co se motivů týče, v podstatě lze takto vytetovat cokoliv.

Thajská metoda

Jak název napovídá, tato technika pochází z Thajska. Tatér drží 1 – 1,5 metru dlouhou tyč, na jejímž konci je umístěna jehla. Thajské tetování je velmi spirituální a Thajci věří, že má magickou moc, která je ochrání například před postřelením, nebo jim dodá pozitivní povahové vlastnosti.

Japonské tetování

Japonci mají cca 36 druhů jehel, které si vyrábějí sami a v tetování patří, co se techniky a složitosti týče, ke skutečným mistrům. Tatér tetuje přes palec ruky, kterou napíná kůži, což u ostatních typů dělá druhá osoba. Japonské tetování je také jediné barevné.

Vyšívání

Je nejvíce rozšířeno v Africe, na Filipínách a u Eskymáků. Tatér pomocí jehly a nitě namočené v inkoustu vyšívá do kůže požadovaný motiv a asi není překvapením, že u Eskymáků se této technice zdobení těla věnovaly pouze ženy, jako jehla sloužila například rybí kost nebo šlacha z dobytka. V salonu se samozřejmě používá chirurgická jehla. Vyšívání je na pomezí mezi tetováním a těžkou modifikací, vyžaduje proto větší následnou péči než ostatní typy ručního tetování.