Recenze: Nesmrtelnému ke konci mizí tempo

Režisér indického původu Tarsem Singh to s diváky nemá lehké. Často se shodnou, že má jedinečný vizuální cit, ale většina z nich by řekla, že jeho filmy nejsou moc dobré. Že jsou samoúčelné a banální, nebo přímo hloupé. Často se reakce na něj blíží výsměchu. Tvůrce Cely, Pádu nebo Sněhurky s Julií Roberts se ale nevzdává a nabízí další kousek s názvem Nesmrtelný, aby své ve skutečnosti velmi chytré a důmyslné vize zkusil tentokrát obhájit.

Mocný byznysmen (Ben Kingsgey) cítí, že jeho čas se naplňuje. Rozhodne se tedy využít kontroverzní a přísně utajovanou technologii, umožňující dostatečně významným (a bohatým) jedincům přenést svou mysl do geneticky vypěstovaného těla (Ryan Reynolds). Po chvíli radovánek v omlazené podobě ale zjišťuje, že jeho nová podoba nepochází „ze zkumavky“, nýbrž jde o bezradného otce od rodiny, který prodal sám sebe, aby zachránil umírající dceru. A aby toho nebylo málo, jakmile se to dozví, organizace, jež operaci provedla, ho chce zlikvidovat, aby skutečnost nedoputovala k dalším klientům.

Singh v Nesmrtelném plně využívá svůj absolutní režijní cit, ačkoliv jde o jeho vizuálně nejusedlejší snímek. Na rozdíl od dřívějších fantasy a sci-fi se surreálným nádechem si vystačí s kontrastem peněz a chudoby, stáří a mládí. Dějově opět přináší příběh, který většinu informací sděluje právě obrazem a divák navyklý, že myšlenky bývají v hollywoodských filmech zkrátka někým vyřknuty a do té doby se jimi není třeba zabývat, budou mít opět pocit, že sledují něco hloupého.

Vždy je třeba připomínat, že scénář je jen jedním z prvků filmu a jen jedním ze způsobů, jak ho naplnit něčím zajímavým. Nesmrtelný využívá klasický rámec útěku před „organizací“ a zároveň pátrání po „pravdě“, přičemž záměrná neobjevnost a tedy naše obeznámenost se základními principy příběhu by nám měla umožnit oprostit se od samotného děje a soustředit se spíš na emoce a jemnější nuance, které jsou rozpracovány ještě víc, než u Singha bývá běžné.

Je škoda, že právě to, co vždy i ti nejlepší režiséři (James Cameron, dokonce i Sergio Leone) využívali k nabídnutí vyššího zážitku, jim bylo na určité úrovni vytýkáno jako nedostatky – Singh patří mezi filmaře, kteří skrze klasické rámce vyprávějí audiovizuálně bohaté příběhy, nebojí se využít klišé, aby jejich snímek fungoval jako celek. Pokud Nesmrtelnému něco škodí, tak spíš, že se v něm Singh (nejspíš v reakci na kritiky) od scénáře odpoutal méně než obvykle, kvůli čemuž musí ke konci uzavírat až moc dějových linií a poněkud mizí tempo.