Sufjan Stevens vypráví jednoduché příběhy o komplikovaných vztazích
S "rodičovským" albem Carrie & Lowell se americký písničkář Sufjan Stevens vrací zpátky ke kořenům, hudebním i hodnotovým. Na krásném, klidném albu oprašuje staré příběhy i neuzavřené vztahy.
Pokud jste nikdy o Sufjanu Stevensovi neslyšeli, Carrie & Lowell je ideální startovací deskou. Během dvaceti let natočil americký hudebník dost rozličný materiál, jehož vrcholem jsou desky Seven Swans a Illinois z let 2004 a 2005. Netradiční pojetí písničkářství má ovšem logickou linii, na níž se Sufjan potkal také s elektronikou, konceptuální hudbou, doprovodem k baletu a několika spoluprácemi (například s The National), které jej dostali naposledy až k uskupení Sisyphus. Přečtěte si o jeho fenomenální loňské desce.
Carrie a Lowell jsou jména Sufjanovy matky a nevlastního otce. Zajímavý vztah, který zpěvák přiblížil v rozsáhlém rozhovoru pro Pitchfork (tady), dává nahrávce téma a zároveň ji kotví tam, kde jsou doma tradiční hodnoty. A podobně zní i hudba: aranže na desce jsou bohaté, ale zároveň jemné a nenápadné a v porovnání s předešlou Stevensovou tvorbou působí prostě. Je to návrat ke kytaře, kterou dokreslují syntezátory a klávesy. I Sufjan tu zpívá obyčejně, ten tam je – v minulosti tolik oblíbený – chorál.
Když před dvěma měsíci vypustilo Sufjanovo vydavatelství Asthmatic Kitty trailer k albul, doprovázela ho hudba ústřední skladby. Skvělý otvírák, Stevens ho ovšem přesto zařadil až na osmé místo. Namísto toho deska začíná skladbou Death With Dignity, v níž zpěvák vzpomíná zpěvák na zemřelou matku. Bez jakýchkoliv skrupulí se tak pouští do otevřené výpovědi, která ovšem nezní nikterak uplakaně a prvoplánově zosobněně; do příběhů se mu naopak daří přenést všednodenní realitu.
Sufjan Stevens se na Carrie & Lowell zkrátka zbavil veškeré pompéznosti, která ho dosud provázela. V jasně ohraničeném, intimním prostoru posílá čtyřicetiletý hudebník posluchačům i sám sobě silnou výpověď; na desce je strach i bolest, ale taky 
vstřícný a vzpřímený postoj muže, který nehledá ani nenabízí sentiment ani soucit. Ale ani hravost a barvy, tak typické pro starší Stevensovy desky. Otázkou také zůstává, jak nové písně dokáže naživo usadit vedle starých kousků. Obavy jsou ale asi zbytečné. Vždyť s elektronikou si také poradil.
Sufajn Stevens – Carrie & Lowell
Vydavatelství: Asthmatic Kitty
Celkový čas: 44:35
Seznam skladeb: Death with Dignity, Should Have Known Better, All of Me Wants All of You, Drawn to the Blood, Eugene, Fourth of July, The Only Thing, Carrie & Lowell, John My Beloved, No Shade in the Shadow of the Cross, Blue Bucket of Gold