Jaký je Muž z oceli ve 4D? Docela fuška
Superman začíná. Znovu. Po propadáku jménem Superman se vrací se skomírajímu hrdinovi s velkým S na hrudi pokusil dát nový impulz do života režisér Zack Snyder. Povedlo se mu to, i když z klasického supermanovského příběhu nezůstal kryptonit na kryptonitu. A teď si ještě představte, že se s vámi v sále třese sedačka a do obličeje vám stříká mořská voda...
Superman je otec všech superhrdinů, ale posledních pár let si k němu Hollywood hledal cestu jen těžko. Poslední supermanský film propadl jak u kritiky tak u diváků a s postavou Supermana, kterou před 75 lety vytvořili Jerry Siegel a Joe Shuster, to chvíli vypadalo dost bledě.
Muž z oceli ve 4DX: Chcete dostat herdu do zad?
Nové 4DX kino slibuje zážitek, který si cení na necelých 320 Kč s 3D brýlemi. A o co ve 4DX kině jde? Kromě klasického obrazu má diváka stimulovat a atmosféru dotvářet celý sál. Ten je vybavený speciálními sedačkami, které se mohou pohybovat po třech osách, je v nich zabudované i zařízení na proudění vzduchu nebo rozstřikování vody. Po stranách sálu jsou zabudované světlomety a před plátnem zařízení na tvorbu mlhy. Kdyby vám to bylo málo, čichové smysly vám oblaží různými vůněmi.
Zní to jako docela fajn nápad, ale realita je trochu jiná. Místo toho, aby vás efekty stimulovaly a přenášely do děje, dělají přesný opak – divácký zážitek ruší. U tak dynamického snímku jako Muž z oceli dvojnásob. Když vám ve scéně, kde se to mele, začnou do zad přistávat herdy, začnete se spíš než na děj soustředit na sebe. Vlastně se to zas tak moc neliší od starého dobrého šustění popcornu nebo chování lidí, kteří mají potřebu během filmu žvanit.
Do filmu se nemůžete plně položit, protože jste stále ve střehu, a to hned dvakrát. Ruší vás, že se efekt dostavil, anebo naopak že se nedostavil, když jste ho čekali. Když na plátně zuří bouře a divák se ocitne na moři, tak nějak automaticky čeká vodu v obličeji. Buď byly trysky přede mnou na suchu po předchozích projekcích, nebo efekt nebyl naprogramovaný na toto místo (protože při jiné scéně, kdy jsem to tolik nečekal, jsem poprašek vody do obličeje dostal).
Nejhorší jsou ale světlomety, jejichž smysl mi opravdu zůstává záhadou. Vadí vám, když někdo vedle svítí mobilem? Tady vám rovnou svítí do obličeje a osvětlují i obraz na plátně. Paradoxně nejefektivnější a tím pádem nejméně příjemné je zařízení za hlavou, které při pěstním souboji nebo přestřelce pálí do uší stlačený vzduch; pokaždé jsem měl tendenci zvednout se a se sedačkou se jít poprat.
3D formátu také chvíli trvalo, než se dostalo na současnou úroveň. V tomto stádiu je ale 4DX „kino budoucnosti“ jen atrakce, která se snaží nalákat lidi do sálů na něco nového. Krátkodobě to fungovat může, zůstává ale otázkou, kolik lidí si tuhle atrakci vyzkouší i podruhé.
Úskalí, která se Supermanem přicházejí, jsou nasnadě: Superman není Batman. Superman nemá na rozdíl od Batmana ve své komiksové DNA zakořeněné tak výrazné chyby, démony. Je to v podstatě vzor lidské dokonalosti, Mirek Dušín mezi superhrdiny. Muž z oceli se snaží tentokrát přijít s jiným klíčem k postavě a dělá to i za cenu záměrného ignorování poměrně zásadních prvků ze supermanského kánonu.
Ignorování možná není to správné slovo, ale třeba takový kryptonit, tedy horninu ze Supermanovy rodné planety, která ho jako jediná věc na světě oslabuje, byste v Ocelovém muži hledali jen těžko. Samotná planeta Krypton v mytologii zůstává, to už by byl hodně velký úkrok stranou, ale prošla zásadní transformací zejména ve vizuálním ztvárnění.
Žádné vypulírované kulisy plné krystalů jako v prvních filmech. Krypton z pera scenáristy Davida S. Goyera ve spojení s kostýmy a výpravou připomíná spíš rytířskou fantasy říznutou sci-fi ála Matrix a zejména v prvních minutách je tu cítit snaha ukázat Krypton jako druhou Pandoru z Avataru. Létající draci budou možná pro některé fanoušky ale už trochu moc.
S hlavním představitelem problém není, i když se s napětím čekalo, zda nedopadne jako nemastný neslaný Brandon Routh pár let před ním. Henry Cavill, známý zejména ze seriálu Tudorovci, postavu cítí dobře. Superman je v jeho podání s troškou fantazie a literární terminologie v podstatě typ byronovského hrdiny – vyděděnec ze společnosti, člověk bez domova, hledající smysl života. Zatímco předešlé filmy tento aspekt jeho osobnosti – totiž vykořeněnost – spíše ignorovaly ve prospěch skoro až komické fraškovitosti, tady se drnká i na temnou strunu legendy.
I když se ale tvůrci snaží uspokojit oba tábory – ten, který si přeje, aby Superman našel své místo ve společnosti i ten, co čeká opulentní akční scény – výsledek je rozpačitý. Komornější pasáže, zejména mezi mladým Clarkem Kentem/Supermanem a jeho rodiči (Kevin Costner, Diane Lane) film vypráví formou rozdrobených a schematických flashbacků.
Daleko více prostoru dostává Supermanův souboj s generálem Zodem (výborný Michael Shannon). Zejména druhá půlka se prakticky nezastaví v digitálních hrátkách, v rámci kterých padá k zemi všechno, co je jen trochu nad zemí, od mrakodrapů až po vrtulníky. Upřímně, je to dost velký nápor na smysly a trvá to o pár minut déle, než by mělo. Jestli vám takové finále Avengers přišlo trochu přes čáru, Muž z oceli to nejspíš trumfne.
P.S.: Z pozice fanouška chlapíka z Kryptonu, toho klasického v červených slipech s S na hrudi se s některými změnami smiřuji jen těžko. Nic to ale nemění na faktu, že má-li Superman přežít v konkurenci ostatních komiksových superhrdinů okupujících filmové plátno, musí prostě jít s dobou.
Muž z oceli
USA, dobrodružný, fantasy, sci-fi, 143 minut
Režie: Zack Snyder
Hrají: Henry Cavill, Amy Adams, Russell Crowe, Diane Lane, Kevin Costner, Michael Shannon a další
Premiéra v ČR: 20. 6. 2013
