Marta Jandová s Die Happy: Ďábel s motorem v těle
Ačkoliv si včera do klubu SaSaZu mohlo najít cestu o pár stovek fanoušků víc, Marta Jandová a její Die Happy na sobě případné zklamání nedali znát a svůj pražský Koule.cz koncert rozjeli naplno od prvních tónů. Byl to energický let, při kterém Marta Jandová nešetřila nikoho včetně sebe.
Slušný rozjezd pro Martu Jandovou a Die Happy obstaraly už dvě spřátelené hardrockové kapely NIL a Gate Crasher, jimž Marta Jandová pokřtila desku Bitterfly. To pravé rockové peklíčko (a řeč není jen o Martině rudém topu) ale přišlo o pár desítek minut později.
Jandová má totiž neobvyklý dar dostat fanoušky okamžitě na svou stranu a vtáhnout je do akce tak, jako kdyby s ní stáli na pódiu. Od tónů úvodní Go For It až po závěrečnou hitovku Supersonic Speed s ní publikum jako jeden muž zpívalo, skákalo i gestikulovalo. Marta se svými "blízkými" mezi skladbami diskutovala, přidávala k dobru příběhy, které by z úst jiných zpěvaček mohly lehce zklouznout k trapnosti; ovšem ne v případě Jandové.
Jako kdyby v sobě měla nějaký motor, který jí celou dobu koncertu generoval energii. Nedošla ani během sympaticky klidného setu, kdy kytarista (a Martin bývalý manžel Thorsten Mewes) vyměnil elektriku za španělku a společnými česko-německými silami prošpikovali akustické verze Anytime nebo You Will Never Know historkami ze společného života.
Příjemnému energickému večeru pomohl i čistý zvuk a taky fakt, že Jandová bezpodmínečně a v každém akrobatickém záklonu výborně intonuje. O závěrečné user-friendly autogramiádě a focení s fanoušky ani nemluvě.
