Marta Jandová a Die Happy: 5 nejdůležitějších momentů v kariéře

zobrazit fotogalerii

K tomu, aby se kapela dostala do záře reflektorů, je třeba hodně práce, cílevědomosti, ale hlavně štěstí. Nejinak tomu bylo v případě Die Happy v čele s Martou Jandovou. Pojďme se tedy podívat, co všechno se muselo stát, aby čtveřice vyprodávala sály v zahraničí i v Česku. A aby vystoupila 6. 11. na Koule.cz koncertě v pražském SaSaZu.

1. Zmařené přijímačky aneb Hurá do světa!

Znáte to – nedostanete se na vysokou, následuje hodně slz a řečí o promarněné budoucnosti. Marta Jandová v osmnácti pohořela v přijímacím řízení na obor překladatelství a tlumočnictví, navíc jí onemocněla maminka, která zanedlouho zemřela.

Věci začaly brát úplně jiný směr. Marta se vypravila do Ameriky, aby zlepšila své jazykové dovednosti. Po návratu do Prahy potkala německého začínajícího hudebníka Thorstena Mewese, za nímž se následně přesunula do Ulmu – původně jen na rok. Mladík jí nabídl pobyt u sebe v rodině a Jandová si navíc říkala, že vybavit se dalším cizím jazykem nebude vzhledem k jejím tlumočnickým ambicím na škodu.

Než si zařídila pracovní povolení, roznášela letáky, pracovala v čajovně nebo uklízela. Thorsten v té době sháněl zpěvačku do své kapely, a shodou náhod se ukázalo, že Marta vlastně umí celkem dobře zpívat… Psal se rok 1993 a Die Happy se právě narodili.

2. Die Happy – kámoši jak hrom

Kdo někdy hrál v kapele, ví, že bez stejně naladěných spoluhráčů ani nemá cenu začínat. Pokud si členové navzájem nesednou názorově i hudebně, zadělávají si budoucí rozchod.

Die Happy na sebe měli štěstí. Ačkoliv původní sestavu tvořil kromě Marty a Thorstena ještě jiný bubeník a baskytarista, po jejich výměně kolem roku 1998 zůstala kapela pohromadě na dalších deset let. Mimo stálé frontmanky a kytaristy tedy skupinu tvoří ještě bubeník Jürgen Stiehle a basák Ralph Rieker.  

3. Supersonic Speed – hit číslo 1

Jandová sice brala Die Happy jen jako hobby, postupem času se z hudby začala stávat priorita. Kapela se rozhodla natočit své premiérové čtyřpísňové EP a celkem se hodilo, že Martin otec Petr Janda měl v Česku vlastní studio.

Prvotina Better Than Nothing vyšla v roce 1994 v nákladu zhruba pěti set kusů. Sama zpěvačka dnes prohlašuje, že tohle „ípíčko“ nemůže ani slyšet. Svůj tehdejší pěvecký výkon hodnotí negativně až „kvákavě“.

Ale úspěch většího formátu se stále nedostavoval. Jedna zkouška střídala druhou a o rok později vznikla druhá deska Dirty Flowers, která se však omezila na distribuci po České republice. Die Happy obráželi kluby, hráli pomalu všude, kde se jim naskytla příležitost. Chrlili jednu chytlavou skladbu za druhou a doufali, že se jejich kariéře poštěstí. Celkem sedm let jim trvalo, než se dostali z klubů a podepsali první smlouvu.

Prosinec 1999 znamenal pro všechny členy zlomové datum. V Mnichově totiž Die Happy konečně podepsali kýženou dohodu s nahrávací společností. Debutovka na sebe nenechala dlouho čekat, stejně tak první videoklip ke skladbě Supersonic Speed, kterou odvysílala i MTV a začala rozjívenou partu představovat natěšenému publiku.

Písničku Supersonic Speed už Die Happy nikdo neodpáře. Svou profesionální kariéru rozjela kapela našlapaným hitem, jehož laťku se neustále snažila překonávat. A přestože má ve svém repertoáru řadu dalších skvělých kousků, Supersonic Speed mají v oblibě i ti, kteří Martě spol. jinak na chuť nepřišli.

4. Když Marta dobyla Česko

Je k neuvěření, že zatímco Die Happy vydali v zahraničí x desek, řada lidí v Česku o jejich existenci vůbec netušila. Jaké překvapení to asi bylo pro českou veřejnost, když v roce 2009 jedno z hlavních křesel v populární soutěži Česko Slovenská Superstar obsadila dcera Olympika Petra Jandy.

Marta si tehdy přijela do Prahy léčit zlomené srdce po rozchodu s dlouholetým partnerem, zpěvákem Sashou. S hochy z kapely si naplánovali oddechový rok, a tak se Jandová na čas nastěhovala k otci. Náhodou potkala divadelního producenta Oldřicha Lichtenberga, jenž jí nabídl roli v připravovaném muzikálu Mona Lisa. Marta kývla,čímž začal její dlouhodobý pobyt v rodné zemi.

Pro Česko se kapela definovala jako Marta Jandová & Die Happy. Jak ale sama frontmanka přiznala, šlo o nepokrytý marketing, protože na neznámou kapelu z Německa by jinak nikdo nepřišel. Se vzrůstající oblibou čekalo skupinu „druhé kolečko“, skoro jako by se znovu narodila. Nová propagace, další vystupování. Na zatím poslední studiovku Red Box se konečně čekalo se stejným napětím v Česku stejně jako v Německu.

http://www.youtube.com/watch?v=vJi0L59OeK8

5. Sólová deska – a kam dál?

Die Happy odehrají 6. listopadu 2012 v poražském SaSaZu koncert v rámci turné k vystoupení číslo 1000. V existenci česko-německých dragounů půjde o dosavadní vrchol (poslechněte si rozhovor) a zároveň se rozhodne, kam se členové budou ubírat dál.

Marta Jandová se po konečně rozhoupala a chystá se natočit sólovou desku. Ačkoliv s Die Happy spolupráci ukončit nehodlá, kapela zřejmě nebude vystupovat stakovou pravidelností. V Berlíně se sice rodí nová deska, jenže vzhledem k Martině přítomnosti v Praze nahrávání nepokračuje tak rychle.

Fanoušci se ale zatím nemusí hroutit, žádná pauza zatím v dohledu, není. Doufejme tedy, že Die Happy čeká další tisícovka akcí.