UDG: Největší ostuda? Nevolnost při Hvězdářovi
Ústečtí UDG nachystali s producentem Arminem Effenbergerem novou desku Akrobat, kde se pouští i do jiných žánrů než do poprocku. S Akrobatem se vydávají na turné, které se v prosinci zastaví i ve Vimperku; přesto, že mají UDG v tomhle městě vstup do jednoho klubu zakázaný. I tuhle historku hoši z kapely v rozhovoru zmínili.
Vyrážíte s UDG na turné s novou deskou Akrobat. Jak sestavíte koncertní setlist?
Petr Vrzák, zpěv: Budeme se snažit hrát co nejvíc věcí z Akrobata. Samozřejmě chceme zařadit i klasický pecky, kvůli kterým na nás lidi chodí. Teprve čas ukáže, které z novinek se v setlistu uchytí.
Lobbuje za svůj oblíbený song stylem "tohle tam chci, to tam musí být“?
Jugy, bicí, texty: Řekla jsi to tak, jako bys v nějaký kapele hrála. Jeden má pocit, že daná skladba funguje, druhý si zase myslí, že funguje jiná. Já třeba řeknu: „Vždyť jsem to viděl, jak na to lidi pařili!“ a oni mi na to řeknou, že jsem vzadu a nic nevidím.
Petr: Pak jsou ale pecky, který fungujou, a to nikdo nemůže popřít.
Všichni čekají, až zahrajete Hvězdáře, Motýla nebo Kurtizánu. Neštve vás hrát ty samé skladby pořád dokola?
Pavel Vrzák, basa: Já třeba na koncertech nejradši hraju právě Kurtizánu. Tahle písnička mě vždycky nabije.
Jugy: Já zas hraju nejradši Hvězdáře, protože tam nehraju.
Petr: K našim písničkám mám pořád takovou zvláštní úctu; nikdy neříkám, že tohle fakt hrát nechci. Jde spíš o osobní dojem ze skladby, ale chápu kapely, který to mají jinak.
Ví se o vás, že hodně koncertujete. Dostavila se někdy nálada, kdy se vám na pódium vyloženě nechtělo?
Pavel: Stává se to…
Bohouš Němeček, kytara: …v podstatě každou sobotu.
Petr: Všech šest je nás zelených a nikomu se nechce vylézt z auta.
Jugy: Čekáme, kdy pořadatelé zjistí, že je o hodně lepší nás zvát na pátek.
Na nové desce Akrobat jste spolupracovali s producentem Arminem Effenbergerem. Bylo nahrávání s ním v něčem odlišné?
Petr: Celá práce na novince byla jiná. Předtím jsme se na tři týdny zavřeli do studia a výsledkem byla deska. Jenže práce na Akrobata začaly už v březnu, měli jsme mnohem víc času. Když producent cítil, že mám unavený hlas, zastavil mě a pokračovali jsme druhý den. Nikam se zkrátka nespěchalo.
Pavel: Na výběru producenta nám hodně záleželo. Shodli jsme, že mu do toho nebudeme kecat. Armin se navíc profiluje v elektropopu, do něhož my moc nevidíme, tak jsme mu nechali volnou ruku. Což je nejzásadnější změna oproti starším deskám.
Arminův vliv je na albu hodně čitelný. Jak se zdá, už i vás dostihla elektronika.
Petr: Říkáš to skoro tak, jako kdyby to byla nadávka.
Jugy: My už jsme koupili master keyboard za šest kil, teď akorát přemýšlíme, kdo na to bude hrát. Ale určitě to přeneseme i naživo.
Uchoval si tedy Akrobat váš rukopis?
Jugy: Desku jsme dělali s producentem z jiného hudebního žánru, tím pádem zní jinak než předchozí. Je víc vypiplaná.
Petr: Ale lidi na albu určitě najdou pecky, které znějí jako UDG, absolutně si stojím za každou písničkou. Přestože náš pilotní singl Pádové otázky asi stylově odbočuje. Pak už nikdo nevnímá příběh, který se tam odvíjí, a jenom brouká kdo, co, koho, čeho. Následně si lidi myslí, že jsme se zbláznili.
UDG na turné: Podívejte se, kde kapela letos na podzim a v zimě hraje
Když už jsme u těch Pádových otázek, do jaké míry vybíráte singly vy a do jaké míry vám do toho mluví vydavatelství?
Bohouš: Armin si vybral tři čtyři skladby s potenciálem do českých rádií, protože nehrají úplně všechno, že. Po další dohodě s firmou a s námi se nasadily Pádové otázky.
Jugy: Teď počkáme na reakce lidí, kteří nám budou psát, co na desce se jim líbí, a pak se zase poradíme ve firmě, jaký další singl zvolit.
Proč se deska vlastně jmenuje Akrobat?
Petr: Protože je to hezký slovo.
Jugy: Projížděl jsem dokola texty a přemýšlel jsem o spojujícím prvku. Došel jsem k tomu, že pořád zpívám o výškách a pádech a balancování. Akrobat je člověk, který všechny ty věci propojuje.
Bohouš: Tak se to mělo jmenovat Jsem nadranej a padám do strany, ne?
Jugy: To bude další deska!
Ke spolupráci jste přizvali i tři hosty – Otu Klempíře, Báru Hájkovou a Ivu Fruhlingovou. Proč zrovna je?Petr: Udělal jsem písničku s významnou rapovou částí. Hledali jsme rappera, jehož výkon by byl uvěřitelný, a napadl nás právě Ota Klempíř, protože má v hlase zvláštní temno. Mimo jiné máme rádi J.A.R. a všechno s nimi spojené. S Ivou jsme spolupracovali už předtím, tudíž víme, že je v pohodě, a navíc se nám hodilo, že je frankofonní zpěvačka. A Bára Hájková je frontmanka kapely Bags, kterým hostuju na desce, takže to bylo nasnadě.
Bohouš: A teď ten pravej důvod.
Petr: Líbí se mi. Teda jako zpěvačka.
Před časem bylo módou distribuovat desku prostřednictvím časopisu. Nepřemýšleli jste nad tím, zdali není CD přežitý nosič?
Petr: Když se kapely snažily album mezi lidi rozšířit na úkor všeho, bylo to trochu zoufalství. Tenhle trend už ale trochu upadl.
Jugy: Protože tady nejsou ty časopisy (směje se). Desky by se měly prodávat elektronicky nebo fyzicky. Lidi by měli být zvyklí za desky platit, byť ne třeba tolik, kolik bylo zvykem. Posluchači by měli ocenit práci skupiny a uvědomit si, že nahrávací studio stojí hodně peněz a celý to stojí strašně energie.
Pavel: Ale jednou skončíme na elektronické bázi všichni.
Kupujete si sami desky?
Bohouš: Já si naposledy koupil The White Stripes.
Petr: My jsme desky brali po balíkách na vydavatelství. Nebo nám svoje album dala kapela, která chtěla, abychom si to poslechli, případně abychom si ji vybrali jako předskokany. Takže já mám doma hromadu originálek.
Jugy: Poslední, co jsem si koupil, byla kazeta kapely Šanov, což je tak patnáct let zpátky. Ale desky chodím kupovat tátovi.
Pavel: Když se tady tak dívám po zdech Supraphonu, tak maminka ještě neví, že dostane Helenku Vondráčkovou a Karla Gotta.
Před čtrnácti dny hráli v Praze Coldplay a předvedli promakanou vizuální show. Jak se díváte na všechna ta cingrlátka okolo muziky vy?
Pavel: Stoprocentně mám rád show, a ačkoliv nejsem příznivce Coldplay, asi bych si to na tom koncertu užil. užil.
Petr: Syrovej rock´n´roll? OK, dobrý – byli jsme třeba na Foo Fighters, což se s tím dá docela dobře srovnat. Dave Grohl zkrátka vezme kytaru, začne do toho mydlit, čtyři světla, dvacet pět tisíc nadšenců, a pak přijedou Muse, rozsvítí lasery, že pomalu zhasne celá Praha. Jsem spíš pro tu show, rád se na to koukám.
Bohouš: Mně se líbí obojí, ale záleží jak u koho. Nedokážu si představit, že by Muse hráli se čtyřmi světly, ale k Foo Fighters mi zase moc nejdou obří projekce.
Jugy: My se taky snažíme být takoví malí Muse – na naši šňůru po českých krajích si vezeme…
Petr: … diskokouli!
V jednom rozhovoru jste čtenářům vzkázali, aby nedělali ostudu na večírcích. Jakou největší ostudu jste udělali vy?
Bohouš: Ostudu nám vždycky spolehlivě zprostředkuje náš zvukař.
Petr: Ty ses přece pozvracel při Hvězdářovi.
Bohouš: Ale to proto, že jsem měl šílenou chřipku, a jakmile jsem se rozkašlal, už to nešlo zastavit. Nemohl jsem si ani dát ruku před pusu, ani nikam odejít.
Pavel: Dneska jsem se dozvěděl, že přibyl nový klub, do něhož mají UDG zakázaný vstup.
Jugy: Ve Vimperku.
Bohouš: Neplatí to pro celou kapelu, ale jenom pro Jugyho.
Co jsi provedl?
Jugy: Já mám takový spouštěcí mechanismus a snažím se ho odbourat. Jenže ti, kteří o tom vědí, mi to dělají naschvál. Strašně zbožňuju písničku Láska je kurva od Krucipüsku a vyvolává ve mně podivný zvířecí emoce. Takže všichni počkají, až mám trochu v hlavě, a pak mi ji v jukeboxu pustí. A já třeba skočím na bar nebo se zavěsím na lustr.
Pavel: Co kecáš, ty už vždycky řekneš jenom okey a pustíš se do toho.