Colours, den 3: Milá Zaz vyčarovala druhou duhu

zobrazit fotogalerii

První víkendový den nalákal na festival Colours of Ostrava snad nejvíc fanoušků, ostatně oficiální čísla říkají, že do Víktovic si našlo cestu už přes 31 tisíc lidí. Sobota patřila na Colours ženám, zahrály Alanis Morissette a premiérově i Francouzka Zaz. Právě ta se stala královnou večera.

Kromě kapel a zpěváků můžete na Colours of Ostrava navštívit i řadu divadelních představení a filmových projekcí. Deštivé počasí, ze kterého se pomalu stává kolorit, zavedlo davy do krytých prostor industriální části, kde odpoledne vystoupila Anna Polívková & VerTeDance nebo Divadlo VOSTO5. Z kino programu se pak vybíralo třeba mezi Fish Tank a Trainspottingem.

Krásně zrekonstruovaný Plynojem do svých útrob pojme jen 1500 lidí; ti viděli vystopení Portico Quartet, kteří na rozdíl od Pohody předvedli svou denní polohu.

Ostatní se dovnitř bohužel nedostali, ale proč nezajít na domácí Charlie Straight? Prostor před nejmilejším ze všech větších pódií – OKD Fresh Stage – se ještě před začátkem bez problémů zaplnil. Největší úspěch sklidila dramatická a pomalá písnička Too Many Knives z poslední desky Someone With a Slow Heartbeat, došlo i na narozeninové věnování tatínkovi frontmana Alberta a po vzoru The Flaming Lips, jejichž show si Albert den před tím též užil, i na zorbingovou kouli.

Cestou k hlavní stagi, kde měla v osm večer vystoupit hvězda večera Zaz, drobně pršelo a hezké počasí bylo v nedohlednu. Úderem osmé Zaz nikde, a čekalo se ještě dalších patnáct minut. Mezi tím se ovšem obloha protrhla a sluneční paprsky vytvořily na zataženém nebi duhu. Hezčí moment si zpěvačka na úvod nemohla přát.

Ze Zaz – která si mimochodem také zabubnovala – na pódiu vyzařovalo obrovská energie, již přenášela i na své muzikanty. Hodinka plná francouzských písniček, včetně trojice nejznámějších Les passants, Eblouie par la nuit a Je Veux, tak utekla jako nic.

Pro to, abyste si večírek se Zaz užili, nebylo nutné rozumět francouzsky jako divačka, již Zaz přizvala k překladu do češtiny. Navíc sama písničkářka se několik plnohodnotných vět naučila nazpamět a využila je i během prohlídky areálu, při které si stihla zatančit i v jenodnom z workshopových stanů.

Na veselé notě pokračoval na vedlejším pódiu africký trumpetista Hugh Masekala, jemuž se přezdívá africký Louis Armstrong. Tenhle muž je také ohromně vtipný, svou historkou o českém původu a skutečném jméně Václav Kafka rozesmál snad úplně každého.

Masekalovy rytmy skončily přesně podle harmonogramu, na řadě byla totiž hlavní festivalová hvězda, kanadská zpěvačka Alanis Morissette.

Na její set přišlo nejvíc fanoušků, jimž Alanis zahrála hity hlavně z dob nejslavnější éry v 90. letech včetně Ironic nebo Thank You. Pro řadu přítomných to byl příjemný nostalgický výlet do minulosti, kouzlo, které nabídla Zaz, ale Alanis chybělo.

Ve stejnou dobu se někteří vydali proti proudu do odlehlých prostor továren, kam lákali Gankpol & Mit na vizuální hostinu šílené změti žánrů a sextet zasněných Islanďanů Árstíðir na odpočinek u akustických nástrojů. Jejich tradiční islandská skladba zvedla tleskající diváky ze sedaček.

Popůlnoční program patřil Libanonci Ibrahimu Maaloufovi, který svou trumpetou propojil klasické motivy s popem, a americkým indie rockerům Animal Collective. Ti zahrálli na největším pódiu, což byl zároveň největší problém; kapele by bohatě stačila menší stage.

Animal Collective vypouštěli do nočního temna zvuky bourající hranice poslouchatelnosti a geniální stavby; pokud je běžně posloucháte, stačí vám jediný akord a hned víte, že přijde Brother Sport nebo Summertime Clothes. Naopak náhodní kolemjdoucí nad souzvučnou džunglí jen nevěřícně kroutili hlavou.

Disharmonie s pevným řádem je na koncertech téhle kapely ještě hůře stravitelná než na deskách a ukázky z nadcházející Centipede Hz naznačují, že po klidnější poslední desce Merriweather Post Pavilion budou Animal Colective divnosti nadále rozvíjet.