S Krucipüsk mě baví svět

Jedna z nejlepších (a nejstarších) kapel tvrdě-rockové scény Krucipüsk se po čase opět podívala do Prahy. V solidně zaplněném Paláci Akropolis zazněly nové i staré kousky a dokonce dvě novinky. Mezi řádky se pak nadávalo na politiku, média, elektronikou přetechnizovaný svět a huntování země.

Kdo zabil Marilyn? A kdo tady odpálil „špeka“? Tady je fakt hromada lidí – kolik asi? Podobné otázky vás možná napadaly během setu Jihočechů Who Killed Marilyn?. Žádnou odpověď bohužel neznám, takže si musíte vystačit s informací, že už během předskakující trojice byl téměř plný Palác Akropolis příjemně naladěný.

Vyrazit na koncert Krucipüsk je totiž stejné jako pustit si S tebou mě baví svět. Všechny hlášky a scénky už jste sice viděli přinejmenším desetkrát, ale stejně si tuhle komedii rádi zkouknete znova. Také banda Tomáše Hajíčka už vás jen těžko něčím překvapí. Jedinou show „strejdy Tomáše“ tak byl jenom červený klaunský nos v písni Cirkus dneska nebude.

Krucipüsk jsou ovšem jednou z kapel, jež na pódiu žádnou speciální podívanou nepotřebují. Stačí, že se Tomáš Hajíček občas ironicky otře o vánoční tematiku, každou píseň osobitě představí a pak poděkuje již klasickým: „děkujeme krásně“ či „děkujeme hezky“.

A nezapomeňme, že se dokáže obklopit skvělými muzikanty! Ti se sice v jeho kapele střídají rychleji než v každou celou dvanáct apoštolů na Orloji, pokud by ale měl každý nový přírůstek kvality posledního příchozího Richarda Scheuflera, není nejmenší důvod si stěžovat.

Usměvavý basák se nenechal zastínit tradičně vynikajícím kytaristou Jarmutem Gabrielem a parádní hrou dokázal, proč jej v minulosti oslovili osobnosti – byť zcela odlišného žánru – jako Karel Gott či Dalibor Janda. Krucipüsk navíc vyvracejí zažitý mýtus, že tvrdě-rocková či metalová hudba se s češtinou nemůže přátelit. Ba co víc, jejich texty mají hlavu a patu a většinou i sdělení. O kolika podobných česky zpívajících kapelách (snad jen s výjimkou Dark Gamballe či Insanie) může říct totéž?

Kromě profláklých kousků Rock’n’roll to není prdel!, Láska je kurva nebo Belzebub disco z patrně nejlepší desky Druide zazněly i kousky z poslední, dva roky staré Amen Dědova víra, Mamo nebo Kafe a cigára (při níž si Hajíček lakonicky zapálil a následně zafoukal do harmoniky) a dokonce dvě nové skladby.

„Zbraně dětem do rukou nepatří,“ prohlásil plnovousem obrostlý samorost Hajíček, čímž uvedl píseň To by byla Havana, jednu ze dvou novinek v koncertním setu.

Když se úderem desáté přestal Palác Akropolis třást zemitým rockem a produkce utichl, svět vás díky Krucipüsk bavil zase o něco víc.

Krucipüsk
Support: Who Killed Marilyn?
Praha, Palác Akropolis, 19. listopadu 2011