The Prostitutes: Jsme sami sebou neporazitelní

The Prostitutes nedávno vydali záznam živého koncertu z pražské Malostranské besedy. "Chtěli jsme sami sebe slyšet naživo," říká kytarista Martin Přikryl alias Destroyer. "A zároveň zakonzervovat jedno období." Příští rok se totiž The Prostitutes vrhnou na nahrávání nové studiové desky.

Výběr písniček na živou desku One Two Three Four je docela jasný, jde o průřez vaším klasickým setlistem. Proč jste se ale rozhodli nahrávat v Malostranské besedě, což je spíš folkový nebo folkrockový klub?
Malostranská beseda je srdcová záležitost Steva LFO (Martina Převrátila, hráče na syntezátor, pozn. red.), který v Besedě kdysi dávno odehrál svůj první koncert. Sotva ji po dlouholeté rekonstrukci otevřeli, chtěl v ní hrát znovu. Nám se ten nápad líbil. Půlku setu jsme měli ve folk & country podání, takže nám to skvěle sedlo.
Výběr písniček ale nebyl tak jednoduchý, jak by se zdálo. Moc jsme si přáli zařadit akustickou verzi Sunshine a Eject a Power of Love od Frankie Goes To Hollywood, zároveň jsme ale nechtěli překročit stopáž klasické desky. Byl to boj jako vždycky, když se dělá tracklist.

Váš bubeník Luk na webu The Prostitutes říká, že název One Two Three Four mu evokoval zvuky, které slýchává z fitka nedaleko Invalidovny, a že byste desku měli do tělocvičny zanést, aby si tamní instruktoři a nebohé cvičenky rozšířili obzory. Už jste jim cédéčko nabídli?
Nevím, co Luk (Luk Santiago – Lukáš Bican Přikryl, bubeník, pozn. red.), ale já se tam bojím jít. Prý to tam smrdí hůř než u nás ve zkušebně.  

Poměrně dlouhou dobu hrajete písničky ze dvou řadových desek, tu druhou, Hometown Zombies,  jste vydali v roce 2009. Chápete One Two Three Four jako „zakonzervování“ období okolo Leave It Like It Is a dalších hitovek? Nebo jste prostě „jen“ chtěli zachytit koncertní atmosféru, ten pocit, kdy se tolik nehraje na akordy a intonaci, ale spíš na atmosféru a výsledný zvuk?
Svým způsobem oboje. Chtěli jsme dát vědět, že jsme se probudili z hlubokého spánku připomínající koma. Chtěli jsme udělat čáru za minulostí s vědomím, že vstupujeme s velkou chutí do další práce a chceme The Prostitutes přetvořit podobně, jako jsme to udělali mezi první a druhou deskou. A chtěli jsme sami sebe slyšet naživo.

The Prostitutes – Leave It Like It Is

V rozhovoru pro Českou televizi jste říkali, že minulý rok nebyl pro kapelu jednoduchý. Zmiňovali jste problémy, se kterými se "pere každá skupina po šesti letech hraní." O co přesně šlo?
Jsme skupina komplikovaných osobností. Občas si sami uděláme pěkně dusno, a když se k tomu přidají naše soukromý životy, který taky přinášejí svoje zkoušky, vzniknou občas situace, jevící se jako neřešitelný. Ztratíte nadhled a nechcete další kompromisy, kterejch je všechno kolem hraní plný.
Mít kapelu je hodina zábavy a slávy v měřítku 1:100 000 00, vykoupená měsícema balancování na hraně šílenství a existenčního zániku. Sháníte peníze na desku, na turné, na dopravu do zahraničí, a když stroj začne skřípat zevnitř, je těžký to vzteky nepoložit.
Ale ukázalo se, že jsme sami sebou neporazitelní a myslim, že nás to posílilo. Hodně pomohl i příchod Adama (Adama Vopičky aka Piafa, basáka, pozn. red.). Je strašně pozitivní a nezatíženej dlouholetejma vazbama.

Ve zmíněném rozhovoru pro ČT také říkáte, že máte hotových 60 demáčů pro novou desku, kterou budete z kraje příštího roku nahrávat – nahrávat dohromady, nikoliv odděleně, jak tomu bylo v případě předchozího alba Hometown Zombies. Není úplně běžné, aby členové kapely, kteří žijí v jednom městě, nahrávali odděleně, ve svých vlastních studiích. Proč jste vlastně tehdy nepracovali dohromady?
Období s bývalým basákem Šmitym (Martin Chmátal, hrál v kapele v letech 2007 – 2009, pozn. red.) bylo strašně důležitý v přerodu party nadšenců ve fungující kapelu, ale jeho všemožný pracovní závazky a často i  pohled na svět výrazně komplikovaly společnou tvorbu ve zkušebně, na kterou jsme byli zvyklí a jinak jsme ani tvořit neuměli.
Adrian (Bell – zpěvák a textař, pozn. red.) na delší dobu zalezl do ulity, zůstali jsme tři a postupně jsme se samovytáčeli. Vznik druhý desky se protahoval a nám i fanouškům začaly docházet nervy. Tam někde se i dají hledat zárodky budoucích problémů.

The Prostitutes – Holiday

Řešili jste to tedy samostatnou prací?
Já jsem začal tvořit doma a zbytek kapely jsem zval na domácí sessions. Adrian natáčel dema v kuchyni u sebe, Stevie taky. Pak jsme s Adrianem odjeli společně na chalupu a natáčeli chvíli tam. Měli jsme silnej materiál, kterej ale – přestože se na něm všichni částečně podíleli – nebyl zahranej společně celou kapelou. Nevěděli jsme, jak s tím naložit, tak jsme radši zavolali na pomoc Dušana (Neuwertha, producenta a zvukaře, pozn. red.).
Deska jako taková už ale vznikala společně a atmosféra ve studiu byla naopak extrémně kooperativní. Dušan tomu velel a režíroval to s naprostou bravurností a přehledem. A nás to zase bavilo.

The Prostitues – Rage (live)

Na One Two Three Four je i jedna nová skladba Rage. Objeví se také na nové desce? Zařadíte na ni i netradiční verzi Holiday?
Rage na místo na nové desce aspiruje, ale s určitostí se to teď říct nedá. Holiday tam v akustické verzi určitě nebude, k už vydaným písničkám se vracet nebudeme.

Kdy se The Prostitites zase pustí do většího koncertování?
Až budeme mít nový materiál a novou desku v ruce.