2 pravdivé příběhy lidí, kteří byli v dětském věku uneseni a zažívali peklo
Na světě existují lidé, kterým dělá dobře ubližování ostatním. S takovými jedinci se bohužel setkali Tanya a Paul. Přečtěte si, co všechno zažívali jako oběti svých únosců.
Tanya Nicole Katch
Tanya byla unesena ve svých čtrnácti letech mužem, kterému pomalu táhlo na padesát. Thomas Hose pracoval ve škole v Pensylvánii jako bezpečnostní strážce. Právě tam Tanyu poprvé potkal. Zalíbila se mu. Často se za školačkou plížil, aby s ní mohl flirtovat a líbat ji. Podařilo se mu ji přesvědčit, aby utekla z domova. V tu chvíli ji už měl v hrsti a zajal ji na příštích deset let.
Hose mladé děvče zavřel na první čtyři roky do ložnice, kde musela své potřeby vykonávat do kýblu. Únosce dívky žil se starými rodiči a dvaadvacetiletým synem. Thomas slečně přidělil novou identitu, říkal jí Nikki Allen. Všem okolo sebe tvrdil, že je to jeho nová přítelkyně. Hose děvčeti vyhrožoval, že zabije ji i její rodiče, pokud se jen někde slůvkem zmíní, že si z ní udělal sexuální otrokyni a změnil její identitu.
Po čtyřech letech mohla Tanya konečně vyjít ven a podívat se na slunce. Žila nadále ve vztahu s Hosem i přesto, že měla několik příležitostí od něj utéci. Soužití se svým únoscem nepokládala za nic neobvyklého, protože si na to už zvykla. Ve svých čtyřiadvaceti letech si začala uvědomovat, že to přece jen není normální. Svěřila se svému dobrému kamarádovi ze sousedství se vším a utekla od věznitele. Odhalila svoji skutečnou identitu a po deseti letech se konečně setkala se svými rodiči.
Tanja byla zhruba posledních šest let s Hosem dobrovolně, přesto však byly činy únosce vyšetřovány a souzeny. Thomas byl zavřen do vězení na několik let za nedobrovolný sexuálních styk, zasahování do péče o dítě, poškození mladistvé a ohrožení jejího zdraví. Mladé slečně se to nelíbilo a snažila se dělat vše pro to, aby Thomas měl co nejmenší trest. Tanya o svém soužití s únoscem dokonce napsala i knihu.
Paul Martin Andrews
Paul byl unesen ve třinácti letech Richardem Ausleyem. Když chlapec kráčel ze školy do obchodního domu ve Virginii, požádal ho únosce o pomoc se stěhováním nábytku. Mladík sice chvíli váhal, ale nakonec se rozhodl, že tedy muži pomůže. Ten však o stěhování nábytku vůbec nestál, chlapce zavezl do domu dvacet kilometrů od města. Richard mladíka opakovaně znásilňoval. Vždy, když od něj odešel, zavíral ho do krabice.
Osmý den malý chlapec slyšel z venku nějaké zvuky a začal volat o pomoc. Vyplatilo se mu to, protože jinak by peklo s věznitelem musel trpět mnohem delší dobu. Byl zachráněn a Richard Ausley za tento hrůzný čin dostal od soudu osmačtyřicet let vězení. Po roce dva tisíce se zmírnily zákony ve Virginii a pachateli bylo odpuštěno sedmnáct let. Tato skutečnost doslova nakopla Paula k tomu, aby začal obhajovat práva těch, kteří byli někým znásilněni.
Richard Ausley byl propuštěn z vězení, ale vyhlédl si další oběť, za kterou byl odsouzen na dalších pět let vězení. Tam však byl zavražděn. K této události vyjádřil Paul lítost, protože podle svých slov k němu necítil nenávist a nepřál si jeho smrt.