Přežilo jen 18 námořníků z 237
První úspěšná cesta kolem světa začala před 500 lety, 10. srpna 1519, ve španělské Seville. Cestu dokončil 6. září 1522 (opět v Seville) Bask Juan Elcano, přičemž do Sevilly se vrátila jen jedna z pěti lodí, které na cestu vypluly.
Na lodi Victoria tehdy cestu dokončilo jen 18 námořníků z původních 237. Celá cesta trvala tři roky a 27 dní. Pro zajímavost: současným světovým rekordman v nejrychlejší plavbě lodí kolem světa je od ledna 2017 francouzský jachtař Francis Joyon, jenž zeměkouli obeplul v trimaranu za 40 dní, 23 hodin, 30 minut a 30 sekund.
Z Portugalska do Španělska
Fernao de Magalhaes se narodil asi na jaře 1480 ve vesnici Sabrosa na severu Portugalska. V deseti letech mu zemřeli rodiče. Studoval v Lisabonu astronomii a geografii; údajně jej učil i německý kartograf Martin Behaim (jeho předkové pocházeli z Čech), který v roce 1492 vytvořil nejstarší dochovaný zemský glóbus. Na moře se Magalhaes poprvé dostal v 25 letech, kdy byl poslán do Indie.
O deset let později už měl za sebou stovky mil na moři, ale také účast v několika bitvách v portugalských koloniích. V roce 1513 byl v Maroku zraněn (od té doby kulhal), a když mu král Manuel po několikáté odmítl zvýšit penzi s tím, ať si klidně nabídne své služby jinde, Magalhaes neváhal a odešel do Španělska.
Díky zkušenostem a pověsti vynikajícího kapitána se mu podařilo pracovat u španělského krále Karla V., v jehož službách se snažil najít nový přístup k souostroví Moluky, proslavenému vzácným kořením. Východní cestu kolem Afriky totiž ovládali Portugalci.
První vzpoura
Flotila, tvořená pěti starými karavelami, vyplula ze Sevilly 10. srpna 1519, Magalhaesovi bylo 39 let. Sestávala z lodí Trinidad, San Antonio, Concepción, Santiago a Victoria.
Na více než pět týdnů ale musela výprava kvůli sporům zůstat ve městě Sanlúcar na jihu Španělska, odkud vyplula ke Kanárským ostrovům 20. září 1519. V prosinci doplula k brazilským břehům a pokračovala na jih. Koncem března 1520 doplula do patagonské zátoky San Julián a ve výpravě vypukla první vzpoura.
Tichý oceán
Ze San Juliánu vyplula výprava v srpnu 1520 oslabená o loď Santiago, kterou v květnu rozmetala bouře. Výprava hledala průliv do Pacifiku, což se jí podařilo 21. října 1520 u mysu Jedenácti tisíc panen.
Průliv byl pojmenován kapitánem Kanál všech svatých, ale námořníky byl pojmenován Magalhaesův průliv. Asi 600 kilometrů dlouhý průliv zdolali za 38 dní, mezitím se ale od výpravy oddělila loď San Antonio, která se vrátila do Španělska. Zbývající tři lodi vypluly 28. listopadu 1520 do oceánu, který Magalhaes pojmenoval Tichým oceánem. Všichni byli přesvědčeni, že do cíle cesty – k ostrovům koření Molukám – zbývá jen několik dnů.
Na kost vyhublí
„Jedli jsme suchary, vlastně už prach s červy smíchaný a vodu žlutou, až shnilou jsme pili mnoho dnů, a také hovězí kůži jsme jedli, která byla podložena pod ráhny,“ zapsal si do deníku kronikář výpravy.
Až po třech měsících (v březnu 1521) dorazil zbytek na kost vyhublých námořníků k Ostrovům zlodějů (dnešní Mariany). Odtud se Magalhaes nevydal přímo k Molukám, nýbrž více na západ. Proto později stanul jako první Evropan na Filipínách. Ty se mu však staly osudnými.
Na ostrově Mactan se zapletl do sporu místních vládců a 27. dubna 1521 se v jedenačtyřiceti letech stal obětí otrávených šípů. „Zabili naše zrcadlo, naše světlo, útěchu naši a opravdového vůdce,“ napsal kronikář.
Následovníci
Po Magalhaesově smrti zavládl ve výpravě chaos, střídalo se velení a loď Concepción byla spálena. Ostatní dvě lodi dopluly na Borneo a v listopadu 1521 se dostaly k Molukám, vytouženým „ostrovům koření“.
Obě lodi byly naplněny kořením až po okraj, rozpadající se loď Trinidad se ale od výpravy oddělila. Victoria s Elcanem vyrazila na zpáteční cestu v prosinci 1521, v květnu 1522 proplula kolem mysu Dobré naděje na jihu Afriky a 6. září 1522 přistála ve Španělsku.
Magalhaesovu výpravu s úspěchem zopakoval v letech 1577-1580 Angličan Francis Drake. Podle některých údajů ale jako druhý obeplul svět již v roce 1528 baskický astronom a kněz Andrés de Urdaneta.
