5 skutečných příběhů lidí, kteří unikli vraždě

Lucie Bryndová

Ocitnout se tváří v tvář zloději nebo šílenému vraždícímu maniakovi nemusí být pouhým výplodem scénáristů kriminálek nebo hororů. Takové věci se bohužel dějí i v běžném životě. O to větším štěstím je, když o nich někdo může vyprávět. Někdo, kdo takovou hroznou zkušenost prožil a naštěstí se nestal chtěnou či nechtěnou obětí. Přinášíme vám pět příběhů lidí, kterým se to skutečně stalo a vyprávěli to webu Thoughcatalog.com.

  1. Nezvaný host. S manželem bydlíme v domě, o patro výš nad naší firmou. Jednou nám ve tři hodiny ráno zavolala bezpečnostní agentura, že mají poplach na našem alarmu. Mysleli jsme si, že to byla jenom myš, a tak to šel manžel zkontrolovat. Bohužel se ale ocitl tváří v tvář zloději, který právě vyskakoval z okna, které chvíli před tím rozbil. Manžel běžel zpátky nahoru a zavolali jsme 911. Zespoda se po chvíli začal ozývat šílený rachot a potom, co zloděj rozbil výlohu, se dal znovu na útěk. Partner se rozeběhl za ním a sundal ho k zemi. V tu chvíli se zpoza rohu vyřítila dodávka. Já stála za manželem a diktovala do telefonu poznávací značku dodávky. Řidička auta začala křičet, ať zloděje manžel pustí, jinak mě přejede. Pak se o to pokusila. Já uskočila, zloděj naskočil k ní a odjeli. Díky krvi, kterou potřísnil mého manžela, se pak podle DNA dalo zjistit, kdo to byl, a oba je zatkli.
  2. Rozchod s psychopatem. Byl jsem s přáteli na večeři a byla s námi i dívka, která se zrovna rozešla s jedním klukem, jak se později ukázalo, psychopatem. Vraceli jsme se z večeře domů a z ničeho nic odněkud ten maniak vyběhl. Běžel přímo k té dívce, vyhrnul jí košili a bodl ji do břicha. Doslova ji rozpáral jak nějakou rybu a utekl. Stalo se to tak rychle, že jsme byli všichni v naprostém šoku. Ona držela v ruce vlastní střeva a byla tak mimo, že ani nebyla schopná křičet. Zavolali jsme jí sanitku a lékařům se ji naštěstí podařilo zachránit. Pořád má ale problémy s trávením. Toho šílence chytli a zavřeli ho na třináct let do vězení. Důvodem jejich rozchodu prý bylo, že se mu zdála moc při těle.
  3. Každodenní noční můra. V šestnácti letech jsem byl na brigádě ve fresh baru. Bylo pozdě večer a s kolegy jsme celý den dělali nejrůznější vtípky, takže když nás přišli vyloupit, mysleli jsme si, že je to jen z dalších žertů. A to do té doby, než jsem měl přitisknutou zbraň k zádům a držel mě ten chlap kolem hrudníku. Pak mi řekl, ať mu dám všechny peníze, a všem nám nařídil, abychom šli do zadní místnosti, klekli si a otočili se čelem ke zdi. Naštěstí jsem během dne doplňoval ovoce a vozík, který v místnosti byl, byl blízko u dveří a zablokoval mu k nám tak vchod. Lupič se dal na útěk, ale manžel mé kolegyně ho doběhl a chytil. Od té doby se jdu jednou ročně podívat do místní věznice, jestli tam ještě je. Už je to devět let a pořád chodím na terapie a bojím se chodit v noci po městě nebo sedět někde, kde nejsou dveře.
  4. Kámo. Bylo mi jednadvacet a šel jsem domů asi ve tři ráno opilý. Byl jsem asi dvě stě metrů od baráku, když na mě najednou zpoza křoví vyskočila postava v kapuci a snažila se mi vrazit nůž do břicha. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Ten člověk mě pak chytil za krk a snažil se do mě ten nůž zabodnout. Naštěstí jsem byl i v tom stavu silnější a odstrčil ho. Pak na mě šel s nožem znovu, ale najednou se zarazil a řekl mi: „No do háje, tebe jsem tak dlouho neviděl, kámo.“ Absolutně jsem nechápal, co se stalo, a dodnes netuším, kdo to byl.
  5. Záhadná střelba. Někdo vystřílel do našeho domu sedmnáct ran z poloautomatu, zatímco jsme spali. Málem zastřelil moje děti, zasáhl i moji postel, ve které jsem zrovna spala. Po celé místnosti se rozléhaly šílené rány. Bylo velké štěstí, že se nikomu nic nestalo.