Michaela hejtuje aneb povídání o tom, jak mi řekli, že jsem tlustá
Před pár dny jsem absolvovala vyšetření, které mi na několik dní zkazilo náladu. Rozhodla jsem se, že se vám s tím svěřím.
Nebudu říkat jakým způsobem, ale dostal se ke mně voucher do jistého pražského lázeňského zařízení. Poukázka byla na hodně peněz, tak jsem si říkala, že by byla škoda nechat ho propadnout a že se tam tedy na něco objednám. Koukla jsem na nabídku a zaujala mě liposukce. Sice cvičím, ale léto se blíží, naše svatební cesta taky, tak jsem si říkala, že ji zkusím. Navíc byla jen v hodnotě půlky voucheru, takže jsem měla v plánu si ji dát dvakrát, pokud by mě zaujala.
Hrozný stav
Ještě před objednáním jsem telefonovala s arogantní recepční s ukrajinským přízvukem, která měla problém mě objednat. Nakonec se to ale povedlo a já tam teda šla. Měla to být hodinová procedura, jenže jakmile recepční zjistila, že mám poukaz na tolik peněz, nahnala mě nejdřív převléct se do županu a potom do kanceláře k paní ředitelce. To byla zmalovaná, lehce oplácaná Slovena, která mě postavila na přístroj, který mě změřil od hlavy až k patě a vyhodil list výsledků. Jak jsem se následně dozvěděla, mám nadváhu (sice jen kilo a bůhví, jestli tam nemají ten přístroj švejknutý, aby lidem přihoršoval, ale stejně!), špatný poměr ramena-pas-boky a celkově jsem v hrozném zdravotním stavu.
Takže co s tím? Paní ředitelka navrhla, abych si u nich koupila filtr na vodu za 3900 korun, a taky že mi nedoporučuje liposukci, kterou jsem si vybrala, ale jiný program, který lehce přesahuje částku na mém voucheru. Tu jsem doplatila. Pak mi navrhla léčbu na měsíc, která by stála 18 000 korun. Prý jestli budu platit hotově, nebo kartou.
Stačí přece foto
Takže moment. Cože cože. Řekla jsem jí, že si to musím nejdřív rozmyslet a probrat to s manželem (to už jsem věděla, že to nechci, ale chtěla jsem získat čas a zmírnit tlak z její strany), což ji překvapilo. Napsala mi tedy zapůjčovací formulář na papírové permanentky, které tam pak musím přijet vrátit. Mno.
Takže jsem podstoupila lymfodrenáž, kterou mi doporučila (a která je tam mnohonásobně dražší než kdekoli jinde), a po třech hodinách šla pryč s tím, že se tam už nikdy nevrátím. Na recepci se mi ještě snažily natlačit ty permanentky, ale jenom jsem si je vyfotila (proč bych si je měla fyzicky brát a pak je tam zase jezdit vracet?!) a zmizela.
Poselství
Z tohoto hrůzného zážitku jsem se vzpamatovávala několik dní a upřímně pořád na to myslím. A mrzí mě to. A štve mě to. Protože jsem se poslední týdny cítila skvěle a najednou mi nějaká odbarvená fuchtle, co jí jde očividně jen o peníze, řekne, že jsem tlusté prase (neřekla to takhle doslova), a já mám hned mindrák jak husička.
Pak jsem o tom hodně přemýšlela. Vyšly by hrozné výsledky i Kim Kardashian, Jennifer Lopez a podobným hvězdám, které proporčně neodpovídají ideálu, který je nastaven v onom zázračném přístroji? Asi ano, jen by jim možná vyšlo méně tuku než mně (haha). Ale každopádně jsou to krásné ženy. Stejně tak různé influencerky, které sleduju na Instagramu a které taky určitě nemají všechny krásných 175 centimetrů, 55 kilogramů a míry 90-60-90.
Protože – co je vlastně ideál? Já se postupem času smířila s tím, že nikdy nebudu vyhublá modelka (hubená jsem byla jen ve dvaceti, když jsem nejedla a jen kouřila a kalila). Holt budu mít vždycky zadek a stehna. Klukům jsem se vždycky líbila, takže vlastně nebylo co řešit. Měla jsem se ráda (pro jistotu se roky nevážím, ale nosím pořád stejnou velikost oblečení) a pak přijde tahle bába a celé mi to zkazí.
Point tohoto hejtu je následující – nenechte si kazit den, náladu a život někým, kdo vás vůbec nezná a chce vám jen uškodit (a sobě pomoct). A mějte se rádi.
