Káčin zápisník: 4 důvody, proč zrušit si Instagram bylo moje nejlepší rozhodnutí
Facebook je mrtvej. Jediný lidi, co na něm teďka jsou, jsou naši rodiče. Twitter patří vtipnejm a chytrejm, omladina ovládá Youtube. Co zbývá na nás ostatní? Instagram. To sme to teda moc nevyhráli, přátelé.
Doby, kdy byl Instagram nudnou nástěnkou fotek toho, kdo co zrovna jí, jsou dávno pryč. Lidé produktivního věku vědí, že právě tahle sociální síť je tou nejvíc trendy. A ví to i ti, kterým vydělává. Každej druhej příspěvek je inzerce a některý profily vypadaj (a ono to tak i ve skutečnosti je), že za jejich tvorbou stojí celej tým profi maskérek, fotografů, grafiků a tak vůbec.
Na Instagramu to teďka prostě nejvíc jede a mě to koncem loňskýho roku začalo už pěkně s*át. Takový ty řečičky o tom, jak je to celý iluze, že se tomu nedá věřit a že to hrozně pokřivuje sebevědomí a vidění světa tzv. obyčejných lidí, jsou pravdivý. Jasně, že sledování zcela neznámý hot modelky normálně smýšlející buchtu nepřesvědčí, že je hnusná tlustá kráva, ale jakmile vidíte někoho, koho znáte, mít se líp, aspoň podle fotek, co přidává, začne vás to hlodat.
A tak sem si celou tu parádu ještě před Vánocema smazala. Já měla teda profily dva, na jeden ale nahrávám humorný poznámky mýho kamaráda o jídle. Tam se můžem bavit o nějakým zábavnym konceptu, ale osobní profil plnej koček a selfíček šel kompletně do nenávratna. Asi po týdnu mi to bylo líto, ale čim dýl tuhle kravinu nemám, tim líp se cejtim. Mám 4 argumenty, po jejichž přečtení si možná i vy dáte na chvíli pauzu.
- Dementní storíčka
Dokud se na Instagram daly nahrávat jen fotky, hodně lidí se snažilo, aby to nějak vypadalo, takže se na to dalo i celkem hezky koukat. Ten trend mluvících hlav na storíčkách, to je ale peklo. Pokud nemáte oficiální pořad o svým životě, asi pro to neexistuje důvod. Nikdo se nechce dívat na to, jak jdete po ulici a vyprávíte o tom, co si myslíte nebo co děláte. NI-KDO.
- Milostná insta poezie
Nová věc, která se šíří jak mor. Já chápu, že zlomený srdíčko bolí a podělit se o to se světem pomáhá. Poslední dobou se ale na Instáči vyrojily fakt, ale fakt otřesný rýmovačky, kde se holky i kluci vypisujou ze svých vztahů. A protože, bohužel, znám pár lidí, který takový profily vytvářej, vim, že ne všechno jsou to děcka, co těsně vlezla do puberty.
- Stop stalking
Nakousla sem to už výš, ale ještě je třeba to zopakovat. Stalking je zhouba současnejch vztahů. Nepřináší to nic dobrýho, je to naprosto nerelevantní zdroj žárlivosti a paranoie a zabíjí to čas. Jako člověk, kterej hojně stalkoval i byl (ještě hojněji) stalkován, musim říct, že tohle mi fakt nechybí.
- My dva a čas
Od tý doby, co nonstop nescrolluju životama mejch známejch, sem sice trochu míň informovaná, ale mám výrazně víc času. Třeba na to se s těma lidma normálně potkávat a na jejich životy se ptát osobně. A taky si to výrazně víc užívat, když vim, že mě nikdo nebude natáčet, fotit a následně označovat. Cool věc, tahleta svoboda.
Instáč nám jistě přines mnoho dobrýho. Mám kámoše, kterej přes něj sháněl tanečnici na natáčení – sehnal a navíc v ní našel ještě svoji současnou přítelkyni!
Můžete se propojit s lidma, se kterejma jste ztratili kontakt, můžete podle toho cvičit, inspirovat se různejma receptama nebo třeba v dekorování bytu, ale to sou všechno věci, který se daj dělat i jinde na internetu. A dostat se do pozice holky, která nonstop přidává svý vlastní fotky v zoufalym volání o lajky a pozornost, je fakt strašně snadný a dělá mi radost, že sem se z toho vymanila. Když něco takovýho teďka vidim, je mi z toho za tu slečnu s evidentně nulovym sebevědomim hrozně smutno.
Ježiš, já jak stárnu, tak jsem tak moudrá!
