Nedávná studie, kterou zveřejnil odborný list Personality and Individual Differences, se zaměřila na to, pro jaký druh člověka má tento druh úzkostného stavu pravděpodobně nejhorší následky. Emoční následky kocoviny shrnuje anglický termín „hangxiety“ složený ze slov „hangover“ – kocovina a „anxiety“ – úzkost. Spadají pod něj různé nepříjemné pocity, které se honí v mozku sužovaném kocovinou. A pokud jste je někdy zažili, pak budete vědět, o čem je řeč, hned jak si přečtete tato slova.
Stydlíni
Může jít například o naléhavě se opakující otázku: „Co jsem prováděl/a minulou noc?“, kterou přiživují mlhavé a roztříštěné vzpomínky. U jiných jde o neustálou, dopodrobna rozpitvávanou analýzu, která je hnaná nutkavými a nezodpověditelnými otázkami typu: „Znemožnil/a jsem se něčím? Vypadal/a jsem hloupě? Udělal/a jsem ze sebe blázna?“
Podle Beth Marsh z londýnské univerzity, která se na studii podílela, přispívají výsledky výzkumu k potvrzení, že kocovinová úzkost je skutečným jevem, který některé lidi trápí více než jiné. A podle studie jí trpí více lidé, kteří jsou spíše ostýchaví, plaší a stydliví.
Okna
„To je charakteristické pro sociální úzkost, kdy lidé po nějaké společenské akci cítí potřebu o ní neustále přemýšlet a rozebírat ji. V zásadě si onen zážitek přehrávají v hlavě s negativním zabarvením, které pochází z ostychu nebo strachu před společenským znemožněním. Myslí si: ‚Ou, tohle jsem neměl/a říkat‘ nebo ‚Kvůli tomu vypadám hloupě‘,“ uvedla Marsh.
Lidé trpící sociální úzkostí se takto už cítí, ale Marsh je přesvědčená, že pokud do rovnice přibude alkohol, pak následující den zesílí sebemrskačské myšlenky. Když si dotyčný nebo dotyčná navíc těžko vzpomíná, co se předchozí noc stalo, tím víc ho mysl nutí si všechno neustále přehrávat dokola a snažit se zaplnit prázdná místa. A pokud pochybuje o tom, co se ve skutečnosti stalo, pak si přirozeně sebekritický člověk může představovat jen to nejhorší – a to ještě více zesiluje pocity úzkosti provázející kocovinu.
