Hankovy štěky: Noční zvracení a kadění
Některé noci jsou opravdu krušné. Když je mi zle, hodím na podlahu všechno, co ve mně je. Slabší povahy prosím, aby dál raději nečetly…
Neobtěžuji se, jako třeba Pepper a další psi po celém světě, s tím, abych paničku kňučením a chozením ke dveřím vzbudil a šli jsme s průjmem nebo zvracením ven. Na to si zásadně vybírám místa, která má panička po cestě na záchod.
Jsem divoch a proto divoce i jím, obzvlášť co je u nás Pepper. Není nic výjimečného, že i během večeře jídlo třikrát vyzvracím předtím, než ho úspěšně dostanu do žaludku. Naposledy jsem se ale co nejrychleji snažil vše, co ze mě vypadlo, sežrat a zalízat do lina.
Kdyby panička hystericky nevyskočila z postele a neodtáhla mě do kuchyně, snad by se mi to i povedlo. Byl jsem tak šikovný, že si na pomoc musela vzít druhý hadr, dva kartáče a kýbl dezinfekce.
Co k tomu říct? Život se mnou je prostě zocelující. A dneska máme na večeři vepřové. Už se moc těším!
