Hankovy štěky: Co si myslím o vašem mizení za prostěradlem
Na internetu se nám rozšířil takový nešvar: Páníčci si stoupnou do dveří, v rukou drží prostěradlo, a když ho upustí, rychle se schovají za roh, aby to vypadalo, jakože se svým pejskům ztratili. Napadlo mě, že vám k tomu dám feedback, vy kouzelníci.
Samozřejmě to na mě doma zkusili taky. Vzali si deku, kterou jsem si přivlastnil několika vykousanými dírami. Řekli mi sedni. Pak se páníček schoval za deku, vyhodil ji trochu do vzduchu, pustil a schoval se za roh. Když se něco válí po zemi, je to moje. Takže jsem si to vzal a šel si zase lehnout.
Cítím paničku, jakmile autem vjede do vesnice, poznám, kudy před třemi hodinami šla srna a o háravých fenách snad ani nemusím diskutovat. Opravdu si myslíte, že necítím, že jsou páníci stále ve stejné místnosti, jen o dva metry dál?
I v hlubokém spánku slyším na zem dopadnout piškot. A řev naší šílené kočky dokážu rozeznat se 100% úspěšností. Myslíte, že je možné, abych neslyšel, jak udělali páníci dva kroky do strany a dusí se za rohem smíchy?
Možná, že my psi občas narazíme do sloupu nebo spadneme z gauče, ale zas tak pitomí, abychom věřili tomu, že lidi mizí za prostěradlem, nejsme. Koukáme na vás zmateně, protože v tom hledáme hlubší smysl a doufáme, že tím něco sledujete.
Na závěr jen dodám, že jsem chtěl paničce ty jejich pokusy oplatit, tak jsem udělal trik se zmizením špinavé pánve pod peřinu. Ani trochu se ale nesmála, takže jsme si vlastně asi kvit.
