Hankovy štěky: Nejsem neposlušný. Jenom nechci poslouchat
Jasně, že umím sedni, lehni, zůstaň… Zvládnu štěkej a rozumím i rétoricky složitému a významem jednoduchému: “To si ze mě děláš srandu?!” To ale ještě neznamená, že budu poslouchat a povely plnit.
Hodiny a hodiny strávené na cvičáku mě naučily věnovat paničce pozornost. Proniknul jsem do tajů složitého a nesmyslného lidského jazyka. Takže třeba vím, že nemám při čekání před obchodem vběhnout za paničkou dovnitř a shazovat věci z regálů. Jenomže…
V každém psovi jsou dva hlasy. Ten jeden nám velí chodit u nohy, zvládat samotu a nesežrat páníčka. Ten druhý však patří pudu. Představte si je jako dva vlky – kterého v nás člověk krmí, ten vyhraje. Náš život je tedy balancování mez tím, co chceme a co bychom měli. A já chci většinou povalit regál.
Který vlk má v souboji navrch, poznáte hned. Když vletím do baráku a zválím blátem celou postel, když vyškubnu paničce vodítko z ruky a letím za cizím míčkem, když mi řekne zůstaň a já místo toho skáču a vyrazím návštěvě zuby, vyhrál pud.
Na druhou stranu ve mně panička umlčela pud natolik, že nechci cupovat na kusy cizí psy, neukousnu ti prst, když si od tebe beru pamlsek, a neublížím člověku, který mi omylem přivřel ocas do dveří. Hodný vlk je nakrmený, akorát si tam někde válí šunky a jen z povzdálí sleduje, jestli jeho protiklad nedělá až moc velkou paseku.
A pitbulové, kteří mají v plné síle zlého vlka? Ano, to jsou “oblíbené mediální hvězdy“. Jestli nemáte sílu pořádně nakrmit toho hodného vlka, raději si pořiďte chrta. Jejich vlci jen tak stojí a koukají na sebe.
