Káčin zápisník: Vánoce s rodinou jsou jako holení; je to otrava, nic z toho nemáte, ale být to musí
Vánoční svátky jsou za námi, konečně. Teď zvedněte ruku, kdo jste je trávil s rodiči, sourozenci, babičkami, dědečky, případně dalšími rodinnými příslušníky. Že většina? No výborně!
Já mám s rodiči velmi vřelý vztah. Pokud můj zápisník sledujete dýl, víte dokonce i to, že s nimi pravidelně jezdím na letní dovolenou. Je teda jasný, že o Vánocích se jim taky nevyhnu – a je to v pohodě. Po letošních zkušenostech jsem se ale definitivně rozhodla, že příští rok tisíckrát raději štědrovečerní jídlo uvařím osamělým kamarádům, kteří 24. prosince velmi zvažují sebevraždu a k rodičům už skočím jen na odpolední kafe. Proč?
Primárně bych ráda uvedla, že rozhodně ne kvůli nim, oni jsou úplně v pohodě (a jen částečně to souvisí s tím, že jsem zjistila, že tenhle můj sloupek pravidelně čtou. Ahój, mami!). Problém je ve zbytku rodiny, se kterou je z nějakého důvodu nutné se každoročně scházet, i když jinak spolu nepromluvíme ani slovo, dokonce se ani nemáme na Facebooku, i když tam všichni fungujeme.
Jedna teta se strejdou nás nesnáší, my nesnášíme je, pocházíme z úplně jiných světů, máme úplně jiné hodnoty. Jedna babička nemluví a sedí, druhá zase mluví až moc a většinou o uprchlících, co kradou naše sociální dávky, a o nebohém panu Babišovi, proti kterému se vede kampaň. Já se nerozčiluju, já chápu, že jediným zdrojem informací je pro ni televize, ale prostě… No.
Tím, co mě donutilo už příští rok rodinnou pohodu netmelit, byl ovšem strýc. Rasistický, xenofobní strýc se slabostí pro Putina. Je to celkem milej chlapík s velkým kulturním rozhledem, bohužel slovo tolerance do jeho slovníku nepatří. Většinou si o vánočních setkáních vystačí s několika relativně nevinnými narážkami, letos se mu ale nějak spustil slovní průjem, který mě dostal do kolen. „No co, ty buzeranti, žádný práva jim nedávat, nic si nezaslouží, to je všechno jenom cesta, jak potlačit práva nás, přirozený většiny. Nejdřív buzny, pak pedofilové, dyť to je hrozný, úchyláci, si to najdi na internetu, kolik je úchylek, a všichni chtěj to svoje!“
Ne, nedělám si srandu, tohle v roce 2017 prohlásil člověk se dvěma vysokoškolskými tituly, který žil a pracoval desítky let v západním zahraničí, konkrétně v New Yorku. Horkotěžko jsem se udržela a v celou prohlásila, že už je tolik a tolik hodin a že přece říkal, že touhle dobou bude vyrážet. Třikrát jsem si vyslechla: „Poď, mámo, Kačenka nechce slyšet pravdu, Kačenka nás vyhazuje,“ a bylo.
Inu, prostě štastný a stresový Vánoce. A jak jste si to s vašima užili vy?
