Reportážní video z Prague Fear House: Pavla si blokla krk, Michaela zapadla do skříně, kameraman Richard nestačil točit
Mysleli jsme si, že jsme dospělí, nebojácní a tak velcí realisté, že nás nějaký Fear House nemůže rozházet. Byla to pěkná blbost.
Domluvili jsme si reportáž v Prague Fear Housu, což je dům hrůzy sídlící v pražské Vodičkově ulici. Doneslo se k nám, že to mají fakt vymakané, tak jsme se chtěli přesvědčit na vlastní kůži. Musíme říct, že tam pracují fakt profíci. Báli jsme se od začátku do konce!
Nejdřív jsme se málem potento strachy hned při vstupu. Jdete totiž do sklepních prostor, kolem vás je hrobové ticho, jen sem tam je slyšet mávání křídel netopýrů, což se pouští z reproduktorů. V chodbě je taky zima jak v márnici.
Pak jsme dorazili na recepci, kde seděla moc příjemná slečna, která měla obličej od umělé krve. S majitelkami jsme domluvili detaily natáčení a šli jsme si objednat drink. Namíchali nám pěkný koktejl v barvě krve, s kusy pendreků, které připomínaly nasekané cévy, a bonbonem ve tvaru oční bulvy, ze které vytékala sladká šťáva.
Při rozhovoru, který jsem dělala se zakladatelkami Prague Fear Housu, které se tedy rozhodně ničeho nebojí, na nás naběhli čtyři herci – klaun, doktor, Samara a pán s motorovou pilou, který do nás začal řezat, a to už jsem byla ve smrti. Michaela se mezitím schovávala opodál za syna jedné ze zakladatelek a jak mi pak řekla, modlila se, aby se příšery nerozeběhly k nim.
Po dotočení jsme ještě chtěli natočit kvíz s dvěma z protagonistů. Majitelky nám přihrály doktora a Samaru, která pořád křičela, což bylo velmi příjemné, eh. Michaela se schovávala za Richarda, který to vše natáčel, a já měla co dělat, abych dala mikrofon blízko k těm strašidlům.
Ani nevím jak, ale najednou jsme se s Míšou ocitly za zády kameramana. Obě jsme se ho strachy držely tak křečovitě, že jsme mu skoro roztrhly bundu a znemožnily natáčet. I přesto, že jsem se kryla Richardem i papírem s otázkami, se mi herec v převleku krvežíznivého doktora pokusil olíznout krk, na což jsem reagovala, v záchvatu pudu sebezáchovy, stažením těla do úporné křeče. Ta mi zatlačila žebra do střev a zablokovala krk. Fajn.
Vztáhnout svou třesoucí se ruku s mikrofonem ke krvavé tlamě úchylného doktora považuju za jeden z nejstatečnějších úkonů v životě. Stejně jako to, že jsem před Samarou nezačala mikrofonem naznačovat kříž a odříkávat latinskou vymítačskou modlitbu.
Potom jsme si s Michalou zkoušely vyfotit selfie, ale vyskočil na nás zezadu creepy doktor a Míša v rámci záchrany drinku spadla do skříně, zatímco já hrdinsky vzala dráhu a schovala se za nejbližší roh s těžkým závěsem. Netřeba podotýkat, že hodinová reportáž se podepsala na duševním zdraví nás všech. Podívejte se na to dílo sami. A určitě se tam běžte podělat strachy taky!
PRAGUE FEAR HOUSE – Jak probíhalo natáčení
