S Roxette na (kdysi) bláznivé projížďce

zobrazit fotogalerii

Vyprodaná O2 arena si v neděli spolu s Roxette zazpívala největší hity. Kouzlo jedné z nejlepších poprockových kapel přelomu 80. a 90. let je sice nenávratně pryč, fanouškům to ale nevadilo. Vystačili si s nostalgií a za písničky se kapele bohatě odměnili.

Když chvíli po deváté zvedla vyprodaná O2 arena hlavy od mobilů a nastavila je do režimu nahrávání, viděla skrz displeje obyčejné pódium bez efektů, projekcí i postranních obrazovek.

Švédská dvojka Roxette vsadila na čistě hudební show, což byla, jak se během koncertu ukázalo, tak trochu škoda. Dvouhodinový koncert se totiž Marii Fredriksson a Peru Gesslovi chvílemi vymykal z rukou. A když už se nedařilo na pódiu, mohlo být alespoň něco vidět.

Roxette otevřeli skladbou Dressed For Success, správná retro atmosféra ale přišla až při hitovce Sleeping In My Car v kombinaci s The Big L. V tu chvíli to v areně vypadalo jako na srazu maturantů po deseti letech – nejlépe se vzpomínalo na staré dobré historky. Fredriksson oblečená do černé kožené bundy, Gessle poskakoval po pódiu tradičně s kytarou na krku. Syntezátorový sound a jakási květinová výzdoba zadního plátna připomínala devadesátá léta, aktuální zvuk a styl zachraňovala snad jen doprovodná vokalistka.

Fakt, že čas běží, se kromě zvuku a scény (Gessle už před turné avizoval, že kapela se letos zaměří na produkci, proto prý nelze čekat žádnou výpravnou scénu) odrážel i na hlase samotné zpěvačky Marie. V komornějších Perfect Day, I Wish I Could Fly a Things Will Never Be the Same měla hlavně v nižších polohách zřetelné problémy s intonací. Tu ale nezvládlo ani publikum; v "hollywoodské" It Must Have Been Love si ještě zazpívalo docela obstojně, při How Do You Do to ale znělo, jako kdyby se před tabulí shromáždila skupina hodně nesmělých žáků. Rytmicky a intonačně se však ve zmiňované skladbě nedařilo ani Gesslovi.

To ale fanouškům nevadilo. Dobře se bavili, někteří si dokonce spletli koncert s fotbalem a kapelu vyvolávali sportovním pokřikem "Ro-xet" se třemi krátkými tlesknutími. Chyběla jen sparťanská šála.

Během včerejšího večírku se ale našla i řada hezkých, nebo spíš sympaticky nostalgických chvil; ať už šlo o She´s Got Nothing On (But the Radio) z aktuální desky Charm School nebo závěrečnou Joyride, během které si publikum včetně ochozů spravilo náladu po nepovedeném splitu How Do You Do/Dangerous. Tančilo, tleskalo, objímalo se a vzpomínalo na staré dobré časy.

Gessle a spol. se svým věrným odměnili českým "děkuji" a také motivem z Vejvodovy Škoda lásky. Sympatické gesto, kapela si totiž pro každou zastávku připravila skladbu místního původu. K povedeným kouskům pak patřila i atmosférická přídavková Watercolours In the Rain se steel kytarou nebo vypalovačka The Look, ani včerejší živá verze ale nepřekonala šťávu z dvacet let starého klipu.

Je dobré vidět, že Marie Fredriksson se po vážných zdravotních problémech opět dala dohromady a objíždí Evropu. Že Per Gessle neztratil nic ze šarmu sňatkového podvodníka a jeho hlas dokáže být stále ten nejtypičtější na světě. Hudbu Roxette je ale dnes lepší poslouchat z cédéček.

Roxette + Debbi
Praha, O2 arena, 5. června 2011