James Blunt a jeho továrna na kňourání opět ožívají
James Blunt tak trochu připomíná andělské pokladničky v kostelech. Vhodíte do nich minci a oni vám jemným úklonem poděkují. Do Jamese Blunta vhodíte čtyři stovky za desku a on vám za to ochotně zakňourá. Nic se nemění ani na třetím řadovém albu Some Kind of Trouble; Blunt stále zpívá o zlomených srdcích. Přesto, že se v jeho světě složeném z vyznání, lamentování a smutku najde několik docela hezkých momentů, není to deska, kterou byste za normálního stavu chtěli slyšet vícekrát než jednou.
Some Kind of Trouble v podání Jamese Blunta je tak trochu podvod na posluchačích. Minimálně na těch, kteří doma ladí rádio a podle prvního singlu Stay the Night si mysleli, že Bluntova třetí řadová deska nabídne i něco jiného než sebepitvání přepsané do not. Stay the Night je totiž docela radostná, svižná písnička pro letní odpoledne, kterou také ilustruje odpovídající veselé video z kalifornské pláže. Blunt tu není odevzdaný a zpívá se sympatickým nadhledem.
Nadhled se ale bohužel s každou další písničkou na desce ztrácí. Povedla se ještě dvojka Dangerous s refrénovou kytarou, kterou bychom s přivřením obou očí mohli připsat Marku Knopflerovi. Best Laid Plans se už ale vrací do proježděných kolejí a Blunta místo skromného kluka, jenž chce jen trochu té lásky, karikuje jako autora rozmáchle patetických melodií do zamilovaných midi-přáníček.
Vrcholem nesnesitelnosti je však Calling Out Your Name (
), nápadně připomínající Bluntovu vlajkovou loď You Are Beutiful z roku 2005 (tehdy ještě funkční, protože novou), a pak také skladba If Time Is All I Have. Představte si kluka, kterému jste už několikrát jasně vysvětlili, že s ním dál žít nebudete, on se ale pokaždé vrátil a i teď stojí u dveří a škemrá, abyste ho vzali zpátky. Škoda jen, že v polovině jeho monologu buď usnete, nebo raději zapomenete, jak to celé vlastně začalo.
http://www.youtube.com/watch?v=sPB39sLsauQ
Some Kind of Trouble je v kontextu Bluntovy definice sebe samého docela paradoxní deska. Zpěvák o ní totiž v rozhvoru pro mezinárodní síť deníků Metro řekl: "V minulosti jsem se sebral a vzal kytaru, sedl si s ní někde v rohu, napsal jsem píseň ála beda, běda, jsem starej ubožák. Ale za dvěma předchozími alby jsem už zavřel dveře. Moje nové album je oproti zasmušilým, melancholickým písním z dřívější doby mnohem energičtější, svižnější a optimističtější."
Ponechme stranou, že naprostá většina textů na novince pojednává o lásce a jejím derivátu, neštěstí či zoufalosti. Největším problémem je Bluntovo prvotní nastavení a jeho touha říct všechno pěkně doslova. Nestačí naznačit, nestačí ani jasně zlomené texty. Pokaždé je třeba dodat také odpovídající úroveň pompéznosti doprovodu. O hlasových modulacích přitom vůbec nemůže být řeč, Blunt neustále zpívá, jako kdyby ho před pěti minutami opustily všechny lásky světa. A tohle prostě není ani sexy, ani pochopitelné.
Dlouhodobě uposlouchatelný je tak "nový" Blunt opravdu jenom v písničkách v rychlejším tempu nebo v situaci, kdy mu pomůže šikovná aranže. Na desce Some Kind of Trouble mezi takové skladby kromě Stay the Night a Dangerous patří i Superstar (díky bohu za ten moment tísně, který předchází refrénu) a částečně These Are the Words (pojďme si odmyslet text). 
Žijete-li jen trochu spokojený život a nepotřebujete-li si dokazovat, že láska je sakra zapeklitá věc, pravděpodobně desku Some Kind of Trouble vůbec nedoposloucháte. Na to je život příliš hezký, barevný a zábavný, i když venku zrovna prší a srdce buší trochu pomaleji, než by mělo.
James Blunt – Some Kind of Trouble
Vydavatelství: Suprahon
Celkový čas: 41:32
Seznam skladeb: Stay the Night, Dangerous, Best Laid Plans, So Far Gone, No Tears, Superstar, These Are the Words, Calling Out Your Name, Heart of Gold, I´ll Be Your Man, If Time Is All I Have, Turn Me On