Kytarové kouzlení v pekelném rytmu
Frontman a zakladatel kapely -123 minut Zdeněk Bína je známý především jako fenomenální kytarista. Nebojí se improvizace ani alternativního ztvárnění vlastních, už tak dost alternativních písní, které nelze lapit pod čepec jednoho určitého žánru. Společně s kolegy, baskytaristou Frederikem Janáčkem a bubeníkem Milošem Dvořáčkem, se vrátil po měsíci do moravské metropole, aby ukojili touhu těch fanoušků, na něž se nedostalo v maličkém klubu 15 minut.
Krátce po osmé večerní se sálem olomouckého Jazz Tibet Klubu rozezněly první tóny: energické melodie, které braly dech, střídaly pomalejší, méně či více přemýšlivé skladby. Improvizovaná sóla prokládala přísně vystavěnou linku jednotlivých skladeb. I když, existuje vlastně u „Minut“ přísně stavěná linka? Sám Bína kdysi prozradil, že jeho největší slabinou jsou notové zápisy jednotlivých skladeb. Takže by se dalo říct, že jejich koncertní vystoupení jsou jedna velká improvizace. Nemyšleno hanlivě! A stejně tak, jako je pohyblivá podoba jejich hudby, je neuchopitelná energická chiméra, záložní zdroj pro sílu, kterou sálají během představení.Vždyť zkuste skoro dvě hodiny házet hystericky jednou rukou sem tam a druhou křečovitě mačkat antistresový balónek (vždy po třech až čtyřech minutách následuje drobná pauza).
Hudební smršť jako perpetum mobile
Kulaté i hranaté stolečky v klubu tak trochu navozovaly dojem, že sedět na akustickém koncertě v prostředí komorního klubu bývá slušností, stejně tak jako hloubavě naslouchat. Nicméně vlna chuti hýbat tělem v nezkrotném rytmu prolétla během několika minut celým sálem. A jako perpetum mobile obíhala v rytmických kruzích sem a tam, doplněná o soustředěný výraz kapely, která jako by byla v tu chvíli už pohroužená do vlastní nirvány.
Hudební smršť nabízející jazz, funky, rock, soul a world music dala zapomenout na veškeré chmury všedního stereotypu.
Nespoutanost kytarových kouzel
Taky si myslíte, že je v nich kapka, kdepak kapka, celé litry nezřízené cikánské kočovnosti – barevné, rytmické, nepolapitelné a povznášející? Takoví byli, jsou a budou, doufám, i nadále. A snad neexistuje žádná nadpozemská síla, která by z téhle trojice jejich nespoutanost vysála.
Bína je bezesporu kytarový mág. Jen velmi nerada bych teď chtěla zastínit výkon kapely jako celku, nicméně především jeho jméno je všeobecně známé, stejně jako kytarová kouzla, kterými ovládá svůj nástroj. A víte, že nakonec ani nevím, kolik přetrhal strun? Hrál tak vášnivě, že jsem nevnímala nějaké výměny! A že bych snad marnila čas, který jsem měla vyhrazený pro naprosté myšlenkové vakuum, počítáním strun?
Když na tom vlastně absolutně nezáleželo…
-123 minut
19. 11. 2008, Jazz Tibet Klub, Olomouc