Kryštof v opeře – událost roku
„To nám to teda pěkně začíná,“ posteskl si Richard Krajčo po první skladbě koncertu své kapely v 17 hodin před vyprodaným sálem Státní opery. A opravdu, během tradiční startovací skladby První veselá začal nepříjemně „polupávavat“ mikrofon a začátek se trochu nečekaně natáhl. Jaké štěstí, že frontmanem kapely Kryštof je umělec, kterému moderování nedělá sebemenší problém.
Moderování nemůže brát člověk na lehkou váhu. Spousta interpretů sice božsky hraje a zpívá, ale jestliže selhává kontakt s publikem, je efekt jen poloviční. To rozhodně nebyl problém koncertu skupiny Kryštof – na jednu stranu pompézně posazeného do nádherných prostor Státní opery, zároveň ale komorního v odlehčené, akustické verzi. Richard Krajčo stíhal proplouvat večerem jako frontman, moderátor, tanečník (celá kapela si vsedě střihla výbornou choreografii během písně Sqěle) i jako hosteska předávající ceny. (Ano, dokonce se i soutěžilo – hlavní cenu, kytaru, vyhrála za nejlepší otázku večera malá holčička.
Všichni ti, co si mysleli, že Státní opera ustrne v sešněrovaném korzetu tradičních operních návštěvníků sedících s rukama v klíně, museli být hodně překvapeni. Krajčo už na začátku ohlásil „interaktivní večer“ a své slovo dodržel. Součástí byly totiž i pauzy, ve kterých dal prostor publiku na otázky. Živě s diváky komunikoval, popovídal si i s pánem odcházejícím na toaletu („Čůrat jdete? Pospěšte si.“).
Výborným doplňkem se ukázalo být duo houslistek Libuše a Hedviky Holišových, mladých konzervatoristek, které svými smyčci dodávaly skladbám patřičnou barvu i dynamiku (sólo v závěrečné skladbě Fantomska před přídavkem mluvilo za vše). Speciálním hostem kapely, který ozvláštnil večer, byl i jejich „Youtube objev“ – jednadvacetiletý Jan Kavan bezchybně doprovodil skupinu Kryštof na piano při skladbě Vodné stočné.
Trochu ale zklamala ohlášená atrakce večera – pěvecký soubor Alfa Gospel Praises, který sliboval zajímavé zpestření akusticky komponovaného večera. Zklamal ani ne tak výkonem, jako spíš nepříliš efektivním začleněním do repertoáru kapely. Ale samozřejmě se našly výjimky. Nejzajímavěji se potenciál tohoto spojení projevil ve skladbě Rubikon, kde sborový refrén s jedním vystupujícím sólovým hlasem výborně zapadl do celku, nebo v závěrečné svižné Fantomska.
Kryštofové se zkrátka znovu projevili jako profesionálové, kterým se dá jen máloco vyčíst. Žesťová sekce v čele s Nikolasem Grigoriadisem (trubka), dále s Ondřejem Kyjonkou (trombon) a Nikosem Petrosem Kulurisem (saxofon) si koncert maximálně užívala – dokonce si střihla i balkánskou dechovku, a tak se koncert na chvíli přeladil do skoro až bregovicovských rytmů (a to včetně nezbytné výměny trombonu za typický dechovkový nástroj, baskřídlovku).
Pokud by se mělo vypíchnout něco, co vybočilo z dobře vystavěného playlistu, pak oblíbená skladba kytaristy Evžena Hofmanna – Cosmoshop. Její podání působilo v kontextu celého večera hodně rušivě. Podivné sólo Evžena, které tahal až ze země a snažil se vyloudit co nejděsivější zvuk z kytary, se tak trochu minulo účinkem a podráždilo jinak velmi spokojené publikum. Ale vyjma tohoto drobného úletu… ano, Kryštofové v opeře se vyvedli. I když možná většina návštěvníků netradičního koncertu byla v opeře poprvé a možná i naposledy.
Kryštof v Opeře
1. 12. 2008, 17:00, Státní opera Praha