Růžová armáda Tata Bojs odehrála další „neopakovatelný“ koncert
„Ahój, my jsme skupina Tata Bojs z Hanspaulky. Na dvacátého šestého února jsme si naplánovali koncert v Paláci Akropolis, takže je docela dobře, že jste dneska přišli a že to tak hezky vyšlo. Je dneska vůbec dvacátého šestého?“ Tak odstartoval Mardoša magickou světelnou show, díky které Tata Bojs dávno překročili hranice Hanspaulky
Na poměry fanouškovské základny malý žižkovský klub naplnila hned první pecka večera – Růžová armáda. Během úvodního intra se na plátně, které prozatím zakrývalo scénu, laškovně honily růžové pusinky a srdíčka a Milan Cais bubnoval v růžové košili, vkusně doplněné růžovou kravatou. Stejně jako Jiří za klávesami.
Prvotina "Dostali jsme" jako disko barbie na srazu milovníků metalu
Po intru odhalilo spadlé plátno to druhé, určené k promítání z unikátní dotykové obrazovky. Host večera VJ Clad (více o něm v rozhovoru se členy Tata Bojs) na něm bezprostředně, podle situace, tvořil vlastníma rukama obrazy. Diváky, kteří si představovali, že uvidí něco víc než pouhé abstraktní geometrické vzory, tak "vizuální show" nejspíš zklamala. Dokonale totiž zanikla v dovádění kvarteta muzikantů a zeleno-růžových světelných efektech. Proč soustředěně zírat někam do dáli, když vám přímo před nosem skotačí navěky rozjívený mladíček Mardoša? Na koncertu zazněly jak písničky typu Geometrická, songy z koncepčního Nanoalba (Nemocná, C.V.A.N.), ale také úplně první nahrávka kapely Dostali jsme o občanských průkazech. Ve společnosti tanečních hitů působila punkově znějící prvotina jako blonďatá disko-barbie na srazu milovníků metalu.
Přijďte zase. Na nejlepší českou kapelu
Tata bojs jsou fenomenální kvartet, možná nejlepší česká kapela současnosti. Originální nápady, roztančené publikum, efektivně fungující koncept. Představte si neúnavného Mardošu poskakujícího s baskytarou v ruce do rytmu, aniž by se zapotil. Během pauz mezi songy roztomile baví publikum. („Víte, my jsem si ten koncert naplánovali na 26. února, protože je zima. A ono se to jaksi nepovedlo. Tady je totiž docela teplo. Taky je vám takové teplo?“). Představte si fenomenálního Bublajse (Milan Cais), schopného udýchat bubny zároveň se zpěvem. Světelné efekty, které dělají radost milovníkům vizuálních jevů a také (jak kdy) fotografům. A na konec Mardošův fotoaparát, kterým si fotí publikum… Přibližně tak to mohli vnímat i ti, kteří se včera večer sešli v pražské Akropoli. Měl to být neopakovatelný koncert. Ale čím? Klubem, kam se vejde poměrně málo lidí, a proto na dveřích trčí nápis „Dnes vyprodáno“, evokující enormní zájem? Nebo projekcí, která se příliš nevyvedla, stejně jako kdysi nápad s barevnou hudbou?
Ať už to Tata Bojs mysleli jakkoli, příště nejspíš přijdete na „neopakovatelný koncert“ znovu. Už jen kvůli radosti ze života a z hudby.
Tata Bojs – Na dotek
26. února 2009, Palác Akropolis, Praha
Předkapela Václav Havelka alias selFbrush, speciální host VJ Clad
