Hudba v Tenkrát na Západě, to jsou zvuky biče a píšťaly. Jejich úkol? Vyvolat stesk.
Každý pátek si budete moci v rámci seriálu Music&... přečíst zajímavosti o slavných filmech a hudbě, která je doprovázela. Začínáme se "soundtrackem" ke kultovnímu snímku Tenkrát na Západě z roku 1968, za šest týdnů pak skončíme se současnými českými "cool" filmy.
S jistou dávkou nadsázky je možno říci, že dějiny filmové hudby se děli na dvě období: před Morriconem a po něm. Italský skladatel filmové hudby Ennio Morricone totiž svým přístupem způsobil v tomto hudebním odvětví uměleckou revoluci. Důvody? Těch je víc. Nejlépe ale všechno pochopíme, když se blíže podíváme na jeho nejslavnější soundtrack k westernu Tenkrát na Západě z roku 1968.
Žádná hudba, jen přirozené zvuky
Na zpustlé vlakové nádraží kdesi v arizonské poušti naráží jemný vánek a ostré slunce rozpaluje peron. Na něm mlčky odpočívají tři muži v dlouhých jezdeckých pláštích. Ne, spíše se zdá, že vyčkávají. Slyšet je jen nekončící vrzání nádražního mlýnu. Napětí houstne. Dlouhé ticho náhle prořízne hluk přijíždějícího vlaku a muži se konečně pohnou… Úvod snímku Tenkrát na Západě režiséra Sergia Leoneho vešel do historie filmu hlavně díky jedné důležité věci. V napínavé scéně složené z dlouhých statických záběrů totiž zcela chybí hudba. Jak s tím ale souvisí skladatelské umění Ennia Morriconeho? Velice. Byl to právě on, kdo režiséra přesvědčil, aby v této sekvenci nepoužil hudbu, ale jen přirozené zvuky, pocházející z nádraží a jeho okolí. Díky tomu i dnes působí scéna tak syrově sugestivním dojmem. Pouze skutečné zvuky v záběru vás totiž mohou přenést na scénu.
Podívejte se na úvodní scénu z Tenkrát na Západě…
http://www.youtube.com/watch?v=jHZpO6aNLwE
Morricone chtěl tímto unikátním způsobem vyvolat v divákovi konkrétní pocit: „Když jsem do hudby k filmům Sergia Leoneho vkládal ty zvláštní, trochu neobvyklé zvuky, jako zvuk biče, kovadliny, píšťaly, zvonů a podobně, doufal jsem, že to v divákovi vyvolá pocit určitého stesku. Jako když se městskému člověku stýská po venkově a venkovský člověk sní o městě.“ Tento minimalistický přístup zapadal do hudební teorie, kterou Morricone vyznával. Byla jednoduchá, ale asi právě proto tak převratná: každý zvuk byl potenciálně hudební složkou. Nebo, jak to dokázal Morricone v úvodní scéně filmu Tenkrát na Západě, hudbou samostatnou a nosnou.
…a poslechněte si populární harmonikovou melodii
Vedle tohoto revolučního prvku přišel skladatel ještě s jiným novátorstvím, které ovlivnilo vývoj filmové hudby daleko více. Do 60. let sloužila hudba ve filmu jako pomůcka k dokreslení atmosféry, charakterizaci postav nebo prostředí. Morriconeho skladby však už nemůžeme chápat jako pouhé pomocníky při podbarvování filmů, ale jako plnohodnotný vypravěčský nástroj. Ústřední skladba Tenkrát na Západě, v každé scéně jiným způsobem zaranžovaná, sama atmosféru vytváří. V tomto smyslu je melodie, kterou ve filmu na foukací harmoniku vyluzuje bezejmenný hrdina (Charles Bronson), ještě nosnější. Je vlastně tím jediným, co nám o povaze a úmyslech záhadného muže cokoli prozradí. Bez ní by postava ztratila onu záměrnou auru mystiky, ale hlavně podstatnou část charakteru. Enni Morricone jednoduše vytvořil z filmové hudby žánr svého druhu. Tím, že ji povýšil na plnohodnotný vyprávěčský prvek v rámci děje, ukázal filmařskému světu nový způsob tvorby. A hudební kritice daroval další fundovaně stylovou škatulku.
Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West)
Itálie / USA, 1968
Režie: Sergio Leone
Hudba: Ennio Morricone
Hrají: Charles Bronson, Henry Fonda, Claudia Cardinalová a další
Soundtrack koupíte například tady
Rozhovor s Enni Morriconem si přečtěte tady nebo tady
V rubrice Music&… si přečtete o hudbě ve filmech:
13. 3. Bezstarostná jízda
20. 3. Pulp Fiction
27. 3. Trainspotting
3. 4. Dannyho parťáci
10. 4. Jízda, Eliška má ráda divočinu, Samotáři, Česká Rapublika…
