ABBAkadabra! Kouzelná formulka, která stále ještě táhne

zobrazit fotogalerii

Po celém světě vydělal víc než dvě miliardy dolarů a doposud ho vidělo neuvěřitelných 30 miliónů lidí. Po zastávce muzikálového ansámblu z West Endu, který tu předvede šest vystoupení, přidá Praha nějakou tu tisícovku v obou kategoriích. Znovu se k nám dostává veleúspěšný muzikál Mamma Mia! s písničkami nesmrtelné skupiny ABBA. Pokud vám minule utekl, možná byste měli sebrat svoje nejlepší upnuté kostýmky s flitry a tentokrát na párty s chytlavými melodiemi dorazit.

„Je to velmi řecké,“ říká jedna postava v muzikálu Mamma Mia! a odkazuje tím mimo jiné k zašmodrchanému příběhu Sophie, která na den své svatby pozve bez vědomí matky její tři muže z minulosti, z nichž každý může být otcem. V antice by z toho udělali parádní tragédii s několika mrtvými. V dnešní Anglii je to prosluněná komedie, plná energie a melodií skupiny ABBA, které znají staří i mladí. Tyrkysová modř rámující scénu, předehra živé kapely a pak už se zvedá opona za zvuku I Had a Dream…

Mamma Mia! Jsme v Praze! Foto ČTK

Muzikálové představení versus film: téměř žádný rozdíl
Na publiku bylo vidět, že většina spíše než na samotný muzikál dorazila podívat se na předlohu úspěšného filmového muzikálu. Jestli je to dobře, nebo špatně, asi posoudí každý sám. Film je v podstatě doslovnou kopií tohoto představení: stejná struktura vyprávění, stejné dialogy a někdy dokonce i stejná choreografie. Pokud tedy člověk čeká něco nového (s výjimkou několika skladeb – Knowing Me, Knowing You, One of Us, Under Attack, Name of the Game, které ve filmu nezazněly), čeká marně. Patříte-li mezi lidi, které Meryl Streepová a spol. ve filmu rozjuchali, chvíli si budete zvykat, že tady je všechno tak trochu „statické“ a vlastně pořád stejné.
Naštěstí s každou další písničkou nabírá představení energii a existuje i samo o sobě, ne pouze jako „něco, podle čeho natočili v Hollywoodu muzikál“. Vytrácí se i nepříjemná statičnost. Otáčivá scéna s velmi jednoduchou dekorací se mění nejen při zatmívačkách, ale i v průběhu skladby. Výborně se s ní pracuje během skladby Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight), kdy na rozjeté párty probíhá konfrontace s „otci“. Zatímco film si vypomůže střihem, tady si představitelka Sophie vždy jednoho z otců vezme stranou „na světlo“, zatímco rozjuchaný ansámbl se propadne do tlumeného prostředí a zpomalí své pohyby. V písni Lay All Your Love On Me se pak jedním pootočením scény plynule přeneseme z pláže na večerní akci před svatbou.

Podívejte se na ansámbl muzikálu Mamma Mia! v akci

http://www.youtube.com/watch?v=Yp0ToggdS9g

„Dobrý den, Praha. Chcete ještě?“
Co včera ubíralo světovému muzikálu Catherine Johnson s hudbou slavné skladatelské dvojice Benny Andersson – Björn Ulvaeus na působivosti, byl nepochybně nepříliš kvalitní zvuk v obří pražské 02 Areně, který se slil do jedné zvukové koule bez nějakého kontrastního vyklenutí. Divák tak měl pocit, že všechno se nese na stejné hladině. Čestnou výjimkou byl vstup do druhé části, kdy se divákovi v horních řadách naskytl pohled na několik stovek lidí, kteří při ostrém, nečekaném začátku živé kapely leknutím cukli hlavami do záklonu.
Nejsilnější skladby byly možná ty nejsubtilnější. Píseň The Winner Takes It All prozradila na představitelku Donny, že hlas rozhodně má. A z jejích úst zazněla i čeština, třebaže krkolomná: „Dobrý den, Praha. Chcete ještě?“ Po těch slovech spustila flitrová smršť, zakončená v rytmu Waterloo. Tleskalo se vestoje do taktu a někde se i zpívalo.
Říkal tu někdo, že osmdesátky jsou mrtvé?

Mamma Mia!
14. května 2009, 02 Arena, Praha